𝙷𝙴 𝙲𝙾𝚄𝙻𝙳 𝙱𝙴 𝙾𝙽𝙻𝚈 𝚈𝙾𝚄𝚁𝚂 /𝒅𝒓𝒂𝒓𝒓𝒚

XV

Svět se náhle zastavil. Dracovo tělo ztuhlo a zíral někam za černovlasého. To snad ne! Srdce měl v transu. Nejspíš i překonal kouzlo proti pocení.
Připadal si jako malý, když ujídal z kuchyně cukr a jeho matka ho načapala. Měl pocit, že se jeho život rozpadá.

Nechtěl odpovídat, nevěděl jak. Má se mu přiznat? To je špatný nápad. Má to popřít? Ne, nechce mu přece lhát. Tohle byla asi ta nejnepříjemnější situace, ve které se kdy objevil.

Sklonil hlavu, aby uniknul Harryho pohledu a zhluboka se nadechl. Udělá to. Teď nebo nikdy.

,,Jo."
Zazněla hlasitě krátká odpověď, ale tón hlasu jasně naznačoval, že blonďák není ve své kůži.
Sklonil hlavu a začal litovat, že to Harrymu řekl. Vůbec se neznají, i přesto, že Draco zná každý kousíček krásy Vyvoleného.

Harry si poposednul kousek blíž, když viděl, že blonďák svádí vnitřní boj. Naklonil se k němu a pohladil ho po zádech. Cítil, jak se druhé tělo začalo třast.

,,Díky, žes mi to řekl. Moc si toho vážím."
Otočil si Draca k sobě a pevně ho objal.
Dlouho tam takhle seděli, Draco se opřel bradou o Harryho rameno a ten měl jednu ruku na zádech druhého chlapce a druhou ho lískal ve vlasech na zátylku.

Draco se uculoval, přišel si jako v ráji. Mravenčení mu prolétalo čekám tělem a on se cítil neskutečně šťastný.