𝙷𝙴 𝙲𝙾𝚄𝙻𝙳 𝙱𝙴 𝙾𝙽𝙻𝚈 𝚈𝙾𝚄𝚁𝚂 /𝒅𝒓𝒂𝒓𝒓𝒚

LVI

Všechno jim pověděl. I to s otcem i to s Harrym. Jen tu facku vynechal.
Pansy se na něj dívala. Nebo spíš někam za něj. Všude panovalo ticho a nikdo nevypadal, že by ho měl zničit.

Najednou sebou Pansy cukla a po tváří se jí rozlil výraz už to chápu.
Nadšeně si zatleskala a bleskově se otočila na nechápavě zírajícího Draca.

Náhle se však zatvářil zklamaně a smutně dodala slova, která ticho přímo podtrhla.
,,Ono na tom vlastně není nic k nadšení. Ale přišla jsem na to." položila mu ruku na rameno a promluvila.
,,Myslím...myslím, že...tě slyšel. Proto je na tebe naštvanej."

Jakmile vyslovila ty slova, Dracovi se zatajil dech. To ne. To snad není pravda.
Utekl do ložnice a neplánoval se vracet. Musel to Harrymu nějak vysvětlit. Že to byla jen fraška. Že to rozhodně nemyslel vážně.

Stejně se pořád pozastavoval nad tím, proč to vůbec otci takhle řekl? Neměl bejt srab a prostě to vyklopit. Nikdo by se pak netrápil. No...možná, že on sám ano.

Sebral hůlku a vydal se ke vstupu do nebelvírské společenské místnosti. Cestou si málem ukopl palec, ale aspoň tam byl rychle.

Buclatá dáma na něj hleděla ještě nevraživěji než minule, ale Draco to úspěšně ignoroval. Zas čekal, až někdo půjde dovnitř nebo ven. Přišlo pár prváků, ale než se stihl protáhnout za nimi, obraz se zaklapl.

Chvíli postával před vchodem, ale pořád nešel někdo další. Bylo mu to jedno. Rozhodl se, že tady počká klidně do večera.

A tak čekal. Nic.
Až když se všichni začali vracet zpátky do tepla své koleje, povedlo se mu projít společně s nějakou třeťačkou. Měl ale smůlu. Kolem skupinky studentů postávala McGonagallová. Jak se sem sakra dostala, aniž by jí viděl? Draco se radši odporoučel urychleně pryč. Počká na něj na večeři.

Harry ale na večeři nebyl. Ani na snídani. A na nedělním obědě jeho místo zůstalo taky prázdné.