𝙷𝙴 𝙲𝙾𝚄𝙻𝙳 𝙱𝙴 𝙾𝙽𝙻𝚈 𝚈𝙾𝚄𝚁𝚂 /𝒅𝒓𝒂𝒓𝒓𝒚

XVI

Každá hezká chvíle ale musí skončit. Draco byl stále nejistý, jestli je Harryho vědomost podstatná. Co když je Harry taky na kluky? To by bylo super, měl by mnohem větší šanci.

Musí se ho zeptat.
,,Když jsem se ti svěřil, jakoby ze mě něco opadlo. Jsem vlastně rád, že jsem ti to řekl. Jenom mě zajímá stejná otázka..."
Nechal vyznít poslední větu do prázdna a zahlédl se do očí Nebelvíra.
Ten trochu zazmatkoval, nejspíš nečekal, že na něj Draco vypálí stejně osobní otázku.

,,No...Asi...Asi jo."přiznal nakonec a zčervenal. Draco se málem rozplynul. To bylo tak roztomilý!

Vymotali se z objetí a nemotorně se postavili na chladnou dlažbu sovince.
,,Nepůjdem ještě k jezeru? Jestli jdeš na ten večírek, máme ještě dost času." Mrkl na Draca a ten přikývl.

Vydali se tedy dolů po schodech a potom po stráni až k jezeru. Posadili se do trávy a mluvili o blbostech. O pávech na Malfoy Manor, o Hagridovi, o dětství, o jejich sovách a o dalších záležitostech, které je napadli. Draco se cítil šťastně jako ještě nikdy jindy.

Dnes už podruhé zariskoval, když pohladil Harryho po dlani, kterou se černovlasý opíral o zem. Harry povídal dál, ale opřel se o druhou ruku a tu, na které ještě cítil mravenčení z cizího doteku popletl s Dracovými prsty.
Dracův mozek začal šílet.
To bylo něco tak krásného! Začal přejíždět palcem po ruce druhého chlapce a pitomě se u toho usmíval. Teď už věděl přesně, že se doopravdy zamiloval.