𝙷𝙴 𝙲𝙾𝚄𝙻𝙳 𝙱𝙴 𝙾𝙽𝙻𝚈 𝚈𝙾𝚄𝚁𝚂 /𝒅𝒓𝒂𝒓𝒓𝒚

LII

Lucius se jen pohrdavě zasmál.
,,Vždyť je to jasné na první pohled. Takoví lidé si zaslouží smrt. Dělá se mi z nich špatně."
S těmito slovy odkráčel pryč.
Draco pořád přemýšlel o jeho posledních slovech. Zaslouží si smrt? Je přece jeden z 'nich'.

Do očí se mu navalily slzy. Odběhl stejnou chodbou, jako před chvílí jeho nenáviděný otec.

Hlavou se mu honily všemožné myšlenky. Stejně jako Harrymu, který se krčil pod peřinou. Brečel. Právě se mu zbořil život, protože poslouchal cizí rozhovor.

Důvod byl prostý...

Před hodinou se vzbudil. Vykouzlil Tempus a zjistil, že spal jen osm minut. Vzpomněl si na Draca a tak si rychle vzal Pobertův plánek a pustil se do pátrání. Za chvíli ho našel na jedné z chodeb u ředitelny.
Nebyl ale sám. Vydal se za ním.

,,Já s Potterem fakt nechodím. Je to zkurvenej teplouš a já toho využívám. Pro Pána zla je to obrovská výhoda, otče."

Kopanec do břicha. Přímo do žaludku.
Začala se mu ukrutně točit hlava a chvilku se bál, aby na Malfoye nezakřičel a neprozradil se tak.

Smutně a naštvaně zároveň na něj hleděl, bezpečně schovaný za rohem, a poslouchal slova, která se linula hradem jako exploze, která zabíjí. Jako exploze, která trhá srdce.

,,Je to debilní buzerant a myslí si, že ho miluju. Touží po mně už od prvního ročníku."
Uchechtl se Draco a zabodl tak další střepy do Harryho hrudě.

Vždyť to byl Draco, kdo toužil po tom druhém! Měl chuť Dracovi rozmlátit obličej. Proč zrovna on? Rozběhl se pryč.