𝙷𝙴 𝙲𝙾𝚄𝙻𝙳 𝙱𝙴 𝙾𝙽𝙻𝚈 𝚈𝙾𝚄𝚁𝚂 /𝒅𝒓𝒂𝒓𝒓𝒚

LI

Draco seděl na ředitelské židli, nechápavě se rozhlížel a bouchal pravou nohou do levé jako malé dítě.
Profesorka ho sem přivedla a poté odešla. Nevěděl proč.

Po chvíli okounění na staré pohyblivé obrazy, ho zaujal fénix Fawkes. Majestátně si trůnil na zlatém bidýlku a zkoumavě si Draca prohlížel.
Do očí mu padalo ohnivě rudé peří a občas roztáhl křídla, aby se trochu protáhl.

Z obdivování krásného zvířete ho vyrušil klapot na studené dlažbě. Otcova hůl. Trhl sebou, otočil se, a zalapal po dechu, když uviděl svého rodiče.

Měl na sobě perfektně střižený kabát z kožešiny, který překrýval černou zdobenou košili.
Pohrdavě hleděl na Draca, který se krčil na židli a pohazoval vlasy, aby e mu nehrnuly do čela.

,,Můžeš na chvíli, synu?"
Oslovení skoro vyplivl. Draco sklopil oči, narovnal se a s neutrálním výrazem se odporoučel za otcem.
Nejspíš přišel kvůli tomu dopisu,na který Draco doteď neodpověděl. Co mu sakra řekne?

Zastavili se až na chodbě. Lucius popadl Draca za rameno a pevně ho stiskl. Blonďák mrkáním zahnal slzy a snažil se nevydat ani hlásku. Starší z mužů ho zpražil ledovým pohledem.

,,Takže Draco, jak to tedy je? Přece jsme si řekli, že mi budeš na dopisy odepisovat hned."mluvil klidně, ale každé slovo se do Draca zabodávalo jako nože.

Zachvěl se.

,,No...Není to pravda. Nevím, kdo ti to řekl, ale já s Potterem fakt nechodím. Je to zkurvenej teplouš a já toho využívám. Pro Pána zla je to obrovská výhoda, otče."pokusil se o ušklebek, ale ten se ztratil ve změti ostatních emocí.

Lucius uměl lhát a lež poznat.
Draco ale taky. Občas se tím vychloubal, protože taková schopnost není na škodu, že?

Vypadalo to, že mu otec věří. Dracovi se trochu ulevilo, ale pořád ještě neměl vyhráno. Proto začal vyprávět dál.

,,Je to debilní buzerant a myslí si, že ho miluju. Touží po mně už od prvního ročníku."
Uchechtl se, ale vevnitř křičel a nadával na sebe. Vždyť kurva Pottera miluje! Víc než sebe.