𝙷𝙴 𝙲𝙾𝚄𝙻𝙳 𝙱𝙴 𝙾𝙽𝙻𝚈 𝚈𝙾𝚄𝚁𝚂 /𝒅𝒓𝒂𝒓𝒓𝒚

LIV

Draco k němu přispěchal, aby ho mohl obejmout a utěšit. Jediného dotyku s černovlasým se však dočkal jen prostřednictvím odstrčení a následné facky. Chytl se za tvář a zoufale se zadíval do křečovité tváře zelenookého. Co ho to promerlina popadlo?!

Harry na něj koukal s plameny v očích a utíral si slzy do rukávu dlouhé šedé mikiny. Jeho hlas byl přes látku ztlumený, ale pořád mu bylo rozumět.
,,Hajzle." vydralo se mu ze rtů ještě než popotáhl.
Zakryl si oči rukama a frustrovaně si zatahal za vlasy.

,,Jak si mi to moch udělat? Myslel jsem, že to já jsem byl ten debil, kterej to všechno posral! Ale očividně jsem se kurva spletl!"
Nedokázal pokračovat dál, protože se zalykal. Jen stál ve vchodu a koukal na zmateného Draca.

Harry naposledy popotáhl a mrsknul čokoládou o zem.
,,Miloval jsem tě. Chtěl jsem ti to říct. Teď už takovou pitomost neudělám. Nesnáším tě. Vypadni odsud a už mi nechoď na oči." pokračoval klidně, i když vevnitř řval, co mu síly stačily.
Najednou blonďákovi zmizel z dohledu. Vzápětí se ale zas objevil a hodil po Zmijozelovi jeho košili a kravatu.

,,Tohle sis u mě zapomněl. Čau!"

Prásknul obrazem, až se Buclatá dáma zamračila a nechal tam Draca stát. Bez vysvětlení. Bez lásky. Bez rozloučení.

Dracovi se rozpadlo srdce. Dnes už podruhé. Hodně špatný den.
O to víc potřeboval Pansy. Celý ubrečený běžel do zmijozelské společenské místnosti a cestou pátral ve vzpomínkách. Co provedl?

Harry si zalezl pod peřinu a ihned usnul. Zdál se mu znepokojivý sen.

,,Chyť se mě."
,,Držíš mě?"
,,Ano. A už tě nikdy nepustím."

Všude byla louka posetá žlutými květinami. To místo působilo klidně.
Najednou spatřil toho, kdo na něj na začátku mluvil.

Blonďaté vlasy. Koho mu to jen připomíná? Modré oči. Koukaly na něj s láskou vepsanou v sobě.

,,Věříš mi?"
,,Ano."
,,Tak se neboj. Nikdy bych ti neublížil."
,,Dobře."

,,Harry...Harry."