Family Problems [ Andy Biersack & Black Veil Brides ] KOREKCE

Dárek.

Kluci udělali pauzu,aby nabrali sílu. Šli jsme společně do „převlékárny." V ruce jsem držela dárek na který jsem se furt dívala a usmívala jsem se, dostala jsem elektrickou kytaru! V životě by mě nenapadlo,že by mi tohle táta koupil,ale jsem šťastná ačkoliv jsem nehrála už pěknou dobu.

„Tak doufám,že si s námi rovnou zahraješ." řekne Jinxx.

„Cože? To ne." odpovím.

„Já jsem ti to nekoupil jenom na koukání na to budeš hrát jasný?" poví táta.

„Já vím,ale vždyť to jsou vaši fanoušci a přijde mi blbý tam s vámi hrát." řeknu.

„Neboj, oni jsou tolerantní jim to vadit nebude." odpoví Jinxx.

„Okamžitě mi to vrať." vykřikne CC na Jinxxe.

„Ježiš, neposer se, jen si to půjčím." odpoví.

„Nepůjčíš, dej to jsem!" CC se zvedne ze židle a běží za Jinxxem,který utíká s jeho telefonem. Vyběhnou na chodbu a potom uslyším jenom křik a nadávky.

„Do prdele CC, ty jsi mi snad zlomil prst." dobelhá se sem Jinxx chvilku po CC.

Všichni na něho zvedneme obočí.

„Co jste tam proboha dělali?" zeptám se.

„Skočil mi na záda a já spadl a něco jsem si udělal s prstem." vezme si kapesník, nalije si na něho vodu a přiloží to k prstů.

„Tak to ti nevěřím, vypadá to moc podezřele." odpovím.

„Cože?" zeptá se.

„No však víte, přemlouvali jste mě, ať si s vámi zahraju a já řekla ne a najednou Jinxx spadne udělá si něco s prstem a nebude moct hrát." povím.

„Já,ale budu moct hrát." poví.

„Tím líp." pokrčím rameny.

„Anebo asi ne mám to nějaký fialový."

„Jinxxi." naštvaně povím skrz zaťaté zuby. Vstanu odhodím kapesník z jeho prstu a přitáhnu si jeho prst blíž, zaskučí,ale já to ignoruju a podívám se na něj. Ukazováček měl fialový zkusila jsem mu s ním ohnout,ale vykřikl a hned se mi vytrhl.

„Citlivko, máš to jenom naražený." protočím očima a sednu si zpátky na pohovku.

„Tak hold budete hrát bez jednoho kytaristy já myslím,že to dáte." řeknu.

„Ne." poví Andy.

„Ne?" zeptám se nechápavě.

„Ne." odpoví.

„Budeš hrát s námi." poví.

Zasmála jsem se a upřela na něho svůj pohled.

„Jako vážně? Zapomeň." povím.

„Tady máš texty nauč se to." hodí po mně nějaký papíry.

„Na to ti seru Biersack, na kytaru jsem nehrála už hodně dlouho." řeknu.

„Tak si to aspoň připomeneš." odpoví.

Vzala jsem do ruky texty a začetla jsem se do nich, bylo to jako kdybych si na všechno vzpomněla a nebylo to zase tak těžký,ale i tak jsem se bála, že to pokazím.

„Už musíme začít." poví táta sedne si vedle mě na pohovku.

„Já mám strach." řeknu.

„Neboj to já mám taky." odpoví.

„Ale ty jsi na to zvyklej, co když něco pokazím, co když se mi budou smát." povím.