Family Problems [ Andy Biersack & Black Veil Brides ] KOREKCE

Kufřík.

Míjela jsem ceduli „Welcome to Colorado." Podle GPS mi zbývalo už jenom 10 minut do cíle. Během cesty jsem zažila několik mikrospánků, ačkoliv jsem si koupila plno kelímku s kafem. Hlava mě bolela jako nikdy a jediný, co jsem si teď přála, byl spánek. Byla jsem vyčerpaná a unavená. GPS mi oznámila, že jsem na místě, zaparkovala jsem na parkovišti a natáhla jsem se pro mobil, 4:35, mám několik hodin na spánek, otevírají v 8:00, nastavila jsem si budík, hlavu jsem opřela o okýnko, nohy jsem natáhla na sedačku spolujezdce a zavřela jsem oči.

-

Můj budík začal výzvánět a já jsem proto rozlepila oči a vypla sem ho. Silně mě bolelo za krkem a oči se mi znovu zavíraly, narovnala jsem se a otevřela jsem dveře od auta a poté jsem zamkla. S papírem v ruce jsem rychle běžela na poštu. Otevřela jsem dřevěný dveře, očima jsem se rozhlídla a hledala jsem skříňky, které byly po mé levici vzadu, rozeběhla jsem se k nim a hledala jsem číslo 46. Ruce se mi klepaly, když jsem zadávala kód, stiskla jsem enter, a nic se nestalo.

„Co to sakra?" šeptnu a bouchnu do skříňky.

Hlavou se opřu o skříňku, vždyť tady píše 537642, znovu jsem to naťukala, a nic se nedělo. Sakra, tak co to je za heslo. 6 hodin jsem jedu, abych zjistila, že to heslo není správný? Slza mi sklouzla po tváři a spadla na dopis a vpila se do čísla a pak se stalo něco nemožnýho, číslo se začalo měnit. Hřbetem ruky jsem setřela slzu a otřela o list papíru, kde se nacházelo číslo, číslo se změnilo na 180212, moc dobře jsem věděla, co to je za číslo, bylo to datum, kdy jsme spolu začali chodit 18.2.2012, naťukala jsem to a dvířka se odemkla, otevřela jsem je a vevnitř byl stříbrný kufřík. Vzala jsem ho do ruky, skříňku jsem zavřela a utíkala jsem zpátky k autu. Kufřík jsem hodila na zadní sedadlo, nasedla jsem za volant a zapnula jsem GPS, zadala jsem svoji adresu. nastartovala jsem a vyjela jsem na 6ti hodinovou cestu zpátky domů.

-

Zaparkovala jsem auto a potichu jsem vklouzla do domu. Všude bylo ticho, vyběhla jsem schody nahoru a otevřela dveře od tátovy ložnice, nakoukla jsem dovnitř, táta ležel v posteli a spal. Zavřela jsem dveře a potichu jsem přešla do svého pokoje. Kufřík jsem hodila na postel a začala jsem uklízet věci, který jsem včera rozházela, sedla jsem si na postel a natáhla jsem se pro kufřík, kde byla znovu číselná kombinace. Znovu jsem tam naťukala heslo našeho datumu, ale nic se nestalo, zkusila jsem tam naťukat heslo, co bylo napsaný na papíře a nic. Zkusila jsem jeho datum, nic. Svoje datum, nic. Jeho mámy, nic. Táty, nic. Byla jsem zoufalá, nic mě už nenapadalo, možná to bylo taky tím, že jsem plno hodin nespala, kufřík jsem strčila pod postel, natáhla jsem se pro deku, kterou jsem se přikryla a zavřela jsem oči.

-

Převalila jsem se v posteli a otevřela jsem oči, natáhla jsem se pro mobil, bylo něco málo po 8. hodině ráno, to jsem spala tak dlouho? Vstala jsem, ze skříně jsem vzala oblečení a šla jsem se vysprchovat. Vlasy jsem si dala do culíku a seběhla jsem schody dolů, překvapivě tady nikdo nebyl, táta hold není ranní ptáče, ale to ani já. Udělala jsem si snídani, sedla jsem si na pohovku a přemýšlela jsem. Nenapadalo mě nic, co by si mohl dát jako heslo, od toho kufříku. Bloudila jsem ve své mysl a usilovně jsem se snažila vzpomenout na něco, co pro něho bylo důležitý a chtěl si to pamatovat. Jednou mi vyprávěl o tom, jak byl s rodiči doma a musel se dívat, jak tátu odváží policie, prý nemohl nic dělat, jen seděl na schodech a jeho máma ho držela v náručí. Bylo mu jenom 14, ale i tak se za to nenávidí, že něco neudělal, že se jim nepostavil. 21.10.2008 datum, kdy jeho tátovi udělili doživotí. A pak mě to napadalo. Rychle jsem vyběhla schody, div jsem se o ně nezabila, natáhla jsem se pro kufřík a naťukala jsem to tam a kufřík cvaknul. Pomalu jsem ho otevřela a dech mi uvíznul v hrdle, to, co tam bylo jsem ani za boha nečekala. Byly tam peníze, hromadu bankovek v gumičkách, nad nimi byla položená zbraň a papír. Zvedla jsem papír a začala jsem ho číst.