Family Problems [ Andy Biersack & Black Veil Brides ] KOREKCE

Vzpomínky.

(Pusťte si k tomu písničku v multimédiích, děkuju.)

„Bylo mi 15, když jsem potkala svýho prvního kluka. Byl úplně jiný oproti těm všem, který jsem znala. Choval se ke mně mile, možná to bylo tím, že mu bylo 17, ale zkrátka byl jiný a něco mě k němu táhlo. Začali jsme se spolu víc bavit a vídat se, nemohli jsme bez sebe dát ani ránu. Zkrátka první láska, to nejsilnější co, kdy bylo. Milovala jsem ho a on mě. Byli jsme spolu půl roku, když se začal chovat divně, jako kdyby mu přeskočilo. Začal mi říkat, co mám dělat a co ne, a já si to nechala líbit. Zakazoval mi chodit ven s kluky, a poté i s dívkami. Hrozně žárlil, a jelikož jsem ho milovala, tak jsem se kvůli němu přestala se všemi bavit. Uběhl rok a on mě donutil k něčemu, co jsem nikdy nechtěla. Chtěl po mně, ať se k němu přestěhuju, prý mu je jedno, jak to udělám, ale chce mě mít u sebe. Když jsem to řekla mámě, začala na mě křičet, jestli jsem se náhodou nezbláznila,že nikam nejdu. Myslela jsem si, že mi nepřeje ten vztah. A proto jsem jí řekla, že s ní nechci už být kvůli tomu, že se s tátou rozvedla a taky to, že ji nenávidím. Sbalila jsem si kufry a zmizela jsem. A to byla osudová chyba. Myslela jsem si, že to všechno bude až moc dokonalý, jako ve filmech a zkrátka jsem nosila ty růžový brýle. Po pár měsících na mě poprvý stáhl ruku, sice už dřív mi dal pohlavek, ale nikdy jsem to nebrala moc vážně. Ale tohle bylo už moc. Od té doby mě mlátil, dával mi facky ,pěstí, kopal do mě a potom.." nadechnu se a vydechnu, oči mě pálily od slz.

„A potom mě znásilnil." vydechla jsem a vzlykla jsem.

„Cože?!" vykřikne někdo.

„Prosím nech mě to doříct celý." povím.

„Jeho kamarádi mu vnukli skvělý nápad mě prodávat, vždycky přišel nějaký chlap, který mu zaplatil za to, aby si se mnou mohl užít. Byla jsem naštvaná a zrazená. Nedokázala jsem se na sebe podívat do zrcadla, hnusila jsem se sama sobě. A když jsem jenom naznačila, že se mi to nelíbí, tak mě zmlátil. Několikrát jsem mu řekla,že se s ním chci rozejít, ale vždy pak následovalo zbití. Byla jsem jak otrokyně, nemohla jsem nic dělat. Měla jsem dovolený chodit ven, ale sledoval mě, vždycky se mnou všude chodil. Jednou, mi ale dovolil, abych šla sama. Měl to pojištěný od nějakých lidí, který na mě dohlíželi, zašla jsem si rovnou k doktorovi, který mi řekl, že jsem ve 3. měsíci. Byla jsem tak šťastná, i když mi bylo jenom 16, ale bála jsem se, jak zareaguje. Jenže všechno se pokazilo, když přišel domu a já zapomněla umýt nádobí. Zmlátil mě a začal mi kopat do břicha a já potratila. Kvůli téhle blbosti jsem přišla o svoje dítě." povím a rozbrečím se.

„ A potom mi úplně zakázal chodit ven, byla jsem zamčená u něho doma, kde měl všude kamery, nemohla jsem odtamtud utéct. Jednou se mi to povedlo, utekla jsem mu, ale on mě dohonil, zmlátil mě a shodil mě ze schodů. A když jsem si konečně přála, aby to dokončil, aby mě zabil, protože jsem to už nechtěla zažívat, tak to neudělal a tím mě mučil. O tom to vlastně celý bylo. Mučil mě tím,že mě nechával na pokraji života." řeknu s rozklepaným hlasem.

„Svitla mi naděje, když přišel jednoho dne znovu opilý domu, ale nechal odemčeno, neváhala jsem ani vteřinu a rozeběhla jsem se pryč z toho odpornýho místa. Bylo to asi 90 km od Londýna, stopovala jsem,ale můj cíl byl jediný, dostat se co nejdřív do pravýho domova.

„Byla jsem pryč pomalu rok, volala jsem si dřív s mámou a ujistila jsem ji, ať nevolá na policii, že se mám skvěle a že jí brzo navštívím. Jenže jsem lhala, musela jsem, nechtěla jsem jí ublížit. A když jsem se konečně dostala domů, máma byla štěstím bez sebe. Měla jsem na sobě modřiny a podlitiny, byla jsem vyhublá a hlavně jsem přišla o dítě. Všechno jsem to řekla mámě a ta neváhala a šly jsme společně na policii vypovídat.Jenže on nebyl k nalezení, když mu došlo, že jsem utekla, tak zmizel. Našli ho po půl roce v Norsku u známých. Dostal 4 roky. Šel si sednout, když mi bylo 17 a mají ho pustit až mi bude 21. Je mi skoro 19 a pomyšlení, že bych ho znova viděla, že bude na svobodě a že to možná udělá znova. Bojím se hrozně moc i přesto, že už budu dospělá a chci utéct daleko, aby mě nenašel. Někam,kde by ho nenapadlo žít. Ale neuteču, neuteču před svýma vzpomínkami. Dlouho jsem se chodila léčit a brala jsem různý prášky, proto jsem taky začala tak vyvádět. A nejhorší na tom je, že kvůli své hlouposti, už nikdy nebudu moct mít děti. Už nikdy nebudu mít možnost porodit svoje dítě a to jenom kvůli tomu, že jsem byla tak hloupá a myslela si, že mi moje vlastní máma nepřeje můj vztah. Můžu si za to sama, ale furt si říkám, kdybych tenkrát vážně to posraný nádobí umyla, anebo kdybych se k němu nenastěhovala! Mohla jsem být šťastná, a hlavně bych pak mohla mít ještě děti." povím a znovu se rozbrečím.