Family Problems [ Andy Biersack & Black Veil Brides ] KOREKCE

Závod, kdo vyhraje bere vše.

„Cože?"

„Jak ho mohli pustit?!"

„Odpustili mu 2 roky,ale dostal 200 hodin prospěšných prací." povím.

„To mě,ale nezajímá hned zítra někam zavolám a vysvětlím jim to."

„Ne tati."

„Co ne?"

„Já nechci,aby si někam volal, on by to zjistil a já ho nechci už nikdy vidět."

„Ale vždyť mu to nemůžou jen tak odpustit a co vůbec dělá v Americe?"

„Já nevím, podle všeho měl být v Rusku,ale převezli ho do Ameriky a já nevím proč." odpovím.

„Třeba v tom hraješ roli." poví Ash.

Táta se na něho podíval vražedným pohledem.

„On neví,že v Americe bydlí táta a už vůbec ne, že bych tady byla,kdybych v tom hrála roli půjde do Anglie."

V televizi právě byla ukázka jak Markus vychází ze své cely, usmíval se a mával rukou.

„To si hraje na anglickou královnu?" prskne naštvaně CC.

„Aby si mu ta ruka nevypadla z kloubu." dodá ještě a víc se zaboří do sedačky a sleduje televizi.

Změnil se bylo vidět,že tam posiloval, bíle tričko co měl na sobě mu obepínalo svaly. Ruce měl potetované a na sobě měl černé jeansy a kanady, vypadal jinak z jeho roztomilých klučičích rysů se staly mužské, vlasy které měl dříve hnědě mu přešli do špinavé blond, lehké strniště,které měl ho dělalo ještě víc starší na to,že mu je už pomalu 21 vypadal jinak hrozně se změnil,ale to co nešlo změnit byli jeho tmavě hnědé oči,které ještě víc ztmavli když se rozzuřil a pak taky jeho úsměv, úsměv ze kterého šla každá holka do kolen i já jsem takové chvilky měla, nejspíš za to mohli jeho dolíčky,ale teď když jsem ho viděla se usmívat tak se mi víc a víc hnusil.

„Nemusíš se bát Reb, jsem tu s tebou." poví táta a přitáhne mě do svého objetí.

Nechtěla jsem,aby mě znovu viděli brečet, proto jsem rychle vstala a vyběhla schody nahoru, zavřela jsem dveře a zamkla jsem. Bylo mi hrozně z mého přání už ho nikdy nevidět nebo aby ho už nikdy nepustili na svobodu a kdyby přece jen tak aby zůstal v Rusku. Tohle jediný jsem si přála,abych se už nikdy nemusela podívat do jeho obličeje a to přání se nesplnilo,tak jako plno jiných věcí v mém životě. Zapnula jsem notebook a vyhledala jsem v jaký věznici byl a jak daleko ode mě je. Podle všeho je ta věznice v Ohio je ode mě skoro 4 000 km,ale i přesto mi to přijde jako kdyby byl ode mě kousek. Tak hrozně moc mi v hlavě vrtalo jak to, že je v Americe a proč? Jednou jsme se bavili o tom,že kdyby se mi něco stalo,že můžu navštívit jeho „příbuzný"  a ty mi vždycky pomůžou. Počkat ta knížka. Vyskočila jsem z postele a začala jsem přehrabovat poličky.
V 15 jsem měla jet za tátou, Markus mi dal nějakou knížku a dal mi pokyn,abych jí schovala u táty doma,že tam to hledat nebudou, nevěděla jsem co v ní je a když jsem se ho zeptala odpověděl mi pouze,že až budu potřebovat a budu mít nějaký problém,tak ať si jí přečtu do té doby,ale ne.  Dodržela jsem to, schovala jsem to u táty doma,ale je to už několik let zpátky a já si absolutně nepamatuju,kde by to mohlo být. Z ačala jsem se dívat pod postel,pod madraci, ve skříni jsem rozhazovala všude věci, napadlo mě dokonce jestli to není v polštářích,ale nikde to nebylo. Byla jsem zoufalá, přešla jsem ke kabelce a obsah jsem vysypala na postel, natáhla jsem se po krabičce a vytáhla jsem jednu cigaretu a zapálila jsem si jí a vdechla jsem kouř. Začala jsem být nervní a usilovně jsem se snažila vzpomenout kam jsem to schovala, ale jako kdyby mě mozek opouštěl. Otevřela jsem dveře od balkonu a rozhlídla jsem se po nějakým otvoru,kam bych to mohla schovat a nikde nic nebylo.