Family Problems [ Andy Biersack & Black Veil Brides ] KOREKCE

Rande.

Táta vběhnul do baráku rychlostí blesku, zvedla jsem jenom obočí a vešla jsem dovnitř. Kabát jsem pověsila na věšák, vzala jsem svoje kufry a vytáhla jsem je po schodech nahoru zpátky do svého pokoje.

„Hrozně se mi to chce vybalovat." šeptnu a lehnu si zády na postel.

„Rebecco?" zakřičí táta.

Jakmile dozněl jeho hlas, začala jsem přemýšlet nad plánem, jak zareaguju.

Třeba když budu dělat, že spím a nebo neodpovím, tak si bude třeba myslet, že tady nejsem a nebo se schovám, ale na to jsem moc líná, proto jsem se rozhodla pro plán, když něco chce, tak ať si za mnou dojde. Nemusela jsem čekat dlouho, během chvilky se otevřely dveře a naskytl se mi pohled na tátu.

„Potřebuju tvou pomoct." poví.

„Poslouchám, ale jestli chceš, abych se zvedla a někam šla, tak ti rovnou říkám, že nikam nejdu." odpovím.

„Jdu na rande a potřebuju upravit, když mi pomůžeš, tak ti splním jedno přání." usměje se na mě.

„Ty jdeš na rande?! Kdy jsi mi to jako chtěl říct?" vykřiknu.

„Teď?" odpoví nejistě.

Vylítla jsem z postele, chytla ho za ruku a vedla jsem ho do jeho ložnice.

„Tak fajn, co si bereš na sebe?" zeptám se.

„Nechtěl jsem jít zase v černý, tak jsem myslel něco barevnýho, třeba fialová košile a moje oblíbená oranžová kravata." poví a já na něho vykulím oči.

„Děláš si srandu? A na to rande jdeš s holkou nebo s klukem?" zeptám se.

„Jasně, že se ženou." odpoví.

„Tak to se neoblíkej jako buzna. Nejdeš do žadnýho gay baru, ale na rande a to je závažná věc." povím.

„Tak, co mi radíš?" zeptá se.

„Vezmi si černý oblek a bílou košili, tím nic nezkazíš." odpovím.

„A můžu si vzít svojí oranžovou kravatu?" zeptám se.

„Ne, budeš vypadat,jak hipster a ne jako člen rockové kapely." odpovím.

„Ještě jsem neměl příležitost si ji vzít." řekne smutně.

„Ani si ji nevezmeš, kde si ji proboha sebral, v kontejneru?" zeptám se a zvednu do výšky odpornou oranžovou kravatu.

„Abys věděla, kupoval jsem ji v Německu, divil jsem se, že nestála ani euro." poví.

„Kdo by proboha za tohle dál víc, jak jedno euro? Jenom blázen." povím.

„Ach ty Němci. To fakt všechno vysvětluje." zamumlám.

„Co tím myslíš?" zeptá se.

„No, oni přece jódlují a podobný věci. A nebo to jsou Rakušani?" zeptám se.

Vyndala jsem ze skříně černý oblek a bílou košili a čichla jsem si k ní.

„Proboha otče, kdy jsi to naposled pral?" zeptám se.

„Nevím." odpoví.

„Ach bože, vidíš to? Za co mě trestáš?" řeknu směrem ke stropu.

„Tak to mi nezbývá nic jinýho, než si obléct moje oblečení." řekl a natahoval se pro fialovou košili.

„Zapomeň. Vůbec na tu odpornou košili nešahej, nebo ti ji spálím! Což udělám i tak, ale to teď není důležitý." řeknu.

„Máš tady jiný oblek?" zeptám se.

„Ne, ostatní jsou v prádle a nebo možná v čistírně." odpoví.

„Víš co? Obleč si ho, ale hodně se navoň, aby dotyčná neomdlela a jestli jí budeš objímat, tak maximálně 5 sekund, pokud nechceš, aby se udusila." řeknu.

„Jsi vážně milá." odpoví.

„A taky se modli, aby tvoje partnerka měla nějakou silnou voňavku." dodám.

„Vždyť to nesmrdí, vy ženy toho naděláte." řekne.

Došla jsem do koupelny a popadla jsem tu nejsilnější voňavku, co tu má a podala mu ji.

„S touhle voňavkou musím decentně." poví, když ji uvidí.

„Když smrdíš jak tchoř, tak decentně to vážně dělat nemůžeš."

Protočí očima a párkrát se nastříká. Přejdu k němu a čuchnu si.

„No vidíš, už je to lepší, hned jak přijdeš, tak mi připomeň abych to vyprala a nebo rovnou spálila." povím.

„Jestli to spálíš, zbude mi potom, už jenom ta fialová košile." poví.

„Koupíme ti novou a lepší." řeknu.

„Kam s ní vůbec jdeš?" zeptám se.

„Do Gold Ring." odpoví.

„Cože? Děláš si prdel? To je snad Megan Fox, že ji bereš do nejdražší restaurace v LA?" vykřiknu.

„Přijde mi to teda rozhodně romantičtější, než mekáč." odpoví.

„Jestli chceš, aby ti při prvním rande vysála kreditku, tak fajn, proč ne." řeknu.

„Proč musíš být hned nepříjemná? Co je na tom, že chci, aby se se mnou cítila dobře?" odpoví.

„Já myslím, že se nemusíš bát, že by tě necítila."

„Víš moc dobře, jak to myslím." odpoví a začne si uvazovat kravatu.

„Tati, jen nechci, abys byl zklamaný z toho, že to byla jen další zlatokopka." řeknu.

„Neboj, nebudu." usměje se na mě do zrcadla.

„Dám ti radu, jak poznáš zlatokopku, až budeš platit, tak si počkej, jestli řekne, že to svoje zaplatí jestli to poví, tak je to ta pravá, jestli neřekne nic, tak řekni číšníkovi, že si to zaplatí sama." povím svojí teorii.

„A druhý den budou o mně psát, že jsem skrblík a nejsem gentleman." řekne.

„Můžeš jim na to odpovědět, že za zlatokopky neplatíš." pokrčím rameny a vezmu do ruky fialovou košili.

„Tím pádem, ode dneška za tebe nic neplatím ano?" pobaveně zvedne obočí a pročísne si rukou vlasy.

„Hej!" vykřiknu a hodím po něm jeho košili.

„Ta košile byla dražší než ty!" uraženě poví a zvedne jí ze země.

„Tak to si nemyslím." protočím očima.

„Jak vypadám?" otočí se na mě.

Zkoumám ho pohledem a pak se usměju.

„Skvěle, ještě musíme něco udělat s těmi vlasy." řeknu.

„Já jsem s nimi spokojenej." odpoví.

„Ticho." odběhnu do koupelny a popadnu gel na vlasy. Přiběhnu zpátky a pokynu, aby si sednul. Dám si trochu gelu na ruku a začnu dávat vlasy nahoru.

„Proč ze mě děláš Andyho?" zeptá se, když se nakloní, aby se viděl v zrcadle.

„Prosím tě, v životě bych z tebe neudělala mentála." povím.

„Tak to jsi hodná." řekne.