Family Problems [ Andy Biersack & Black Veil Brides ] KOREKCE

Rozloučení.

Stála jsem uprostřed obýváku a na pohovce seděli všichni včetně Andyho. Doslova jsem musela přemlouvat tátu, aby mu nic neudělal.

„Musím vám něco říct." povím.

Andy okamžitě zbystří zřejmě si myslí, že to co chci říct je, že spolu máme „vztah", kdyby jen věděl.

„Je to vážně hrozně těžký vám to takhle sdělit a rovnou můžu říct, že to není napořád to slibuju."

Andy se na mě nechápavě díval, jenže nebyl sám i kluci na mě házeli výraz typu „nechápu o čem mluvíš."

„Zítra odlétá." poví táta místo mě.

Hodila jsem na něho ošklivý pohled, ale zároveň i vděčný ze mě by to tak rychle nevylezlo.

„Cože?!" vykřiknou všichni.

„No přece jste si nemysleli, že tady budou už napořád."

„Vlastně já si to, tak trochu myslel." připustí CC.

„Strávila jsem tady ten nejlepší půl rok, poznala jsem 4 skvělí kluky, ale jak to vždycky bývá pro mě začíná zkouškové období a já mám poslední možnost udělat maturitu." usmála jsem se na ně.

„A potom se vrátíš, že ano?" poví Ash.

„Tak to opravdu nevím, ale určitě neodjíždím napořád přece jen tady mám svýho tátu."

„Hej a taky nás." řekne Jinxx.

„Samozřejmě i vás."

„Tak fajn my tě pouštíme, ale opovaž se pak přijet zbouchnutá." poví CC.

„Nebojte." zaculím se na ně.

„Doufám, že zítra se mnou pojede na letiště." řeknu.

„Že se vůbec ptáš." křikne Jinxx.

Andy vstane, chytne mě za zápěstí a vede mě nahoru po schodech. Rychle se podívám na tátu a naznačím mu, aby byl v klidu a následuju Andyho.

Zavře za námi dveře od mého pokoje automaticky udělám pár kroků dozadu.

„Proč?" promluví a jeho hlas je plný smutku a beznaděje.

„Promiň." sklopím pohled na svoje nohy.

„Promiň?" zopakuje.

„Ty odjedeš pryč, neřekneš mi o tom a jediný co povíš je promiň?!"

„Já ti na nějaký blbý promiň seru!" zakřičí.

„Andy-."

„Jak dlouho to víš, že pojedeš domu."

„Od včera."

„Hned potom, co jsem ti řekl, že tě miluju si sbalíš kufry a odjedeš?" zvedne svoje obočí a zahledí se na mě.

„Andy jsem tu půl roku bylo hned od začátku jasné, že tady nebudu dlouho."

„Vrátíš se, ale že ano?" jeho výraz byl plný bolesti a v očích měl slzy.

„Možná o prázdninách přijedu za tátou."

„A co za mnou?"

„Andy, tohle mezi námi by nemělo budoucnost." zašeptám.

„Vždyť si, ale ještě včera říkala, že to spolu zkusíme to si mi lhala?!"

Smutně se na něho podívám a neodpovím.