Family Problems [ Andy Biersack & Black Veil Brides ] KOREKCE

Peklo, anebo pouze nemocnice?

Donutila jsem otevřít oči a hned jsem je zase zavřela. Světlo mě bodalo do očí jako střep. Takhle to nějak vypadá v pekle? Píp píp, nechápu proč v pekle je takovýho světla, myslela jsem,že šetří elektřinou. Otevřela jsem nejdřív jedno oko a potom až to druhé a rozhlídla jsem se kolem, bílé zdi a to neustále pípaní, pootočila jsem hlavou,abych zjistila odkud ten otravný zvuk vychází, vedle mě stála kapačka a hned vedle toho ten otravný přístroj. Podívala jsem se na svoje tělo, které bylo zakryté bílou peřinou. Jednu ruku jsem měla obvázanou a ve druhé jsem měla hadičky,který vedly od kapačky. Pokusila jsem se sednout do sedu,ale okamžitě jsem pocítila nepříjemný škubnutí v mém břiše. Pomalu jsem odkryla peřinu,abych zjistila důvod, měla jsem na sobě dlouhou košili, odkryla jsem jí,abych mohla vidět svoje břicho,které jsem měla obvázané. Dotkla jsem se ho a znovu se objevila ta bolest,která mě donutila stáhnout svojí ruku. Lehla jsem si zpátky a dívala se očima po místnosti. Byla jsem tu překvapivě sama, na zdi visela plazmová televize a vedle sebe jsem měla stolek a nade mnou visel zvonek. Nejsem v pekle ani jsem neumřela jsem pouze v nemocnici doufám tedy,že je to nemocnice a ne psychiatrická léčebna. Do místnosti vstoupil nějaký kluk zkoumavě jsem si ho prohlédla od shora dolů a došlo mi,že je to doktor, ačkoliv na doktora byl mladý a hodně pohledný nejspíš bude gay. Usmál se když viděl,že jsem vzhůru úsměv jsem mu oplatila,ale hned mi zmizel z tváře,když jsem ucítila palčivou bolest na svých rtech sáhla jsem si na ně a došlo mi,že ho mám roztrhnutý.

„Vás teda zbídačily." poví doktor.

„No nemůžu si stěžovat,že by to neudělali pořádně." odpovím chraplavým hlasem.

„Humor vám zřejmě nechybí."

„Ten mi nikdy chybět nebude."

Úsměv se mu zvětšil a popošel pár kroků blíž ke mně.

„Jak se cítíte?" zeptá se.

„Čekala jsem,že to bude horší,ale překvapivě se cítím dobře."

„Nemusíte se bát ono to přijde a bude vám hůř."

„Upřímnost vám zrovna nechybí co?" odpovím.

„Nepatřím zrovna k těm doktorům,který by svým pacientům lhali." řekne.

„Nebo by jste byla radši,kdybych vám lhal?" zvedne obočí a pobaveně se na mě podívá.

„Kdyby jste mi lhal stejně bych vám potom řekla,že chci vědět pravdu."

„Tak vidíte nemáte si na co tedy stěžovat."

„Ale mám, měla jsem připravený, co řeknu až mi budete lhát a vy jste mi to zkazil." odpovím.

„Dobře fajn,tak budu lhát."

„Váš stav je v pořádku, dneska by jsme vás mohli pustit domů, vůbec nás nezajímá,kdo jste a ani jak se vám to stalo a nemuseli jsme vás oživovat a ani jste nám málem neumřela na operačním stole." poví.

„Tak to jsem ráda,že je všechno v pořádku."

„Tohle jste si připravila? Kdybych vám lhal řeknete jenom tohle?" řekne překvapivě.

„Ne, měla jsem připravený úplně něco jinýho,ale pak mi došlo,že tu pravdu znát nechci."

„I tak budu muset vědět vaše jméno a příjmení, věk a telefon na někoho komu mám zavolat,aby vám přivezl věci."

„Cože? Ne." odpovím.

„Ale ano, přivezli vás anonymně." poví.

„Jsem plnoletá 18 mi už bylo."