Family Problems [ Andy Biersack & Black Veil Brides ] KOREKCE

Nezvaný host.

Stála jsem ve dveřích a nemohla jsem se hýbat. Dívala jsem se na jeho úšklebek,který byl na jeho tváři.

„Ahoj kotě, dlouho jsme se neviděli." poví svým slizkým hlasem a víc se na mě usměje.

„Co- co tu děláš?"  vykoktám.

„Přišel jsem si pro něco mého." strčil do dveří,aby se víc otevřely a prošel kolem mě bez toho,abych to svolila, za jeho zády se objevili dva chlapy v černém oblečení,brýlích a přes hlavu měli přehozenou kapuci jeden z nich mě odstrčil odedveří a zavřel je. Pomalu jsem se otočila směrem k Markusovi.

„Já si myslím,že by to mohlo být dneska bez zdržení,takže mi to dej ať můžu odejít." poví a opře se o zeď.

„Nevím o čem mluvíš." odpovím a snažím se, aby můj hlas nezněl až tak vyděšeně.

„Špatná odpověď." kývne na chlapa vedle mě a ten mi vlepí facku ze které spadnu na kolena a okamžitě si položím dlaň na mou tvář.

„Radím ti,abys mě nesrala jinak to bude ještě horší." přiblíží se ke mně Markus a znovu se na mě usměje.

„Takže se zeptám znovu,kde jsou ty papíry, který byly v tom kufříku." zavrčí.

„Nevím o čem mluvíš." zalžu.

Jakmile jsem to vypustila z úst, chytnul mě za vlasy,abych si stoupla a pak se mnou praštil o zeď, pomalu jsem po ní sjela a pár slz mi skutálelo po tváři, z nosu mi vytryskla krev a stekla mi po rtech.

„Neser mě Rebecco, vím,že to máš, měl jsem sledovací řízení na té pistoli,kterou sis překvapivě nechala." řekne a lehce se na mě usměje.

„Cože." vydechnu a pomalu se zvednu ze země a otřu si krev ze rtu.

Podívám se na něho jak tam stojí a vražedně se na mě dívá, poté přesměruju pohled na ty dva chlapy, který stáli u dveří,aby mě nenapadlo utéct, měla jsem volnou cestu do svého pokoje,kdybych se teď rozeběhla nahoru vzala svojí pistol a vystřelila bych z ní co by se stalo? Ještě jednou jsem se na ně podívala a potom jsem se rozeběhla pryč. Schody jsem brala po 2, slyšela jsem Markusuv hlas ať mě chytí, a proto jsem vlétla do dveří a chtěla jsem je zavřít, ale někdo dal nohu do dveří a prudce do nich strčil a já spadla na zem. Rychle jsem se zvedla a natáhla jsem se na postel šáhla jsem pod matraci a nic tam nebylo vystrašeně jsem otočila hlavu ke dveřím,kde stál už Markus a ty chlapy, Markus měl pobavený výraz,který mu ale za chvíli zmizí z jeho tváře.

„Hledáš snad něco?" zeptá se pobaveně.

Neodpověděla jsem jen jsem polkla a víc jsem se přitiskla zády k posteli.

„Nemysli si,že jsem tady poprvé, už jsem tady jednou byl a hledal jsem ty papíry a nikde nejsou taky jsem ti vzal tu pistoli,aby tě něco nenapadlo." poví.

„Takže, kam si je schovala ty malá děvko?" dodá.

Po slepu jsem se šátrala rukou pod postelí hledala jsem cokoliv,  co bych mohla použít jako zbraň,ale nic tam nebylo.

„Dochází mi trpělivost moje milá Rebecco." přešel ke mně, chytnul mě za zápěstí a zvednul mě, čekala jsem další ránu možná,že by mě znovu na něco hodil, ale nic nepřišlo.

„Chyběla jsi mi, každý den, co jsem strávil ve věznici jsem myslel na tebe jak tě znovu uvidím. Myslel jsem na nás, na to až vylezu,že pojedeme do Austrálie a tam si to skvěle užijeme." poví a na jeho tváři se objeví malý úsměv.

„I přes to,že jsi utekla a nechala si mě tam samotnýho ti to odpouštím,protože jsi to ty Rebecco, ta tvá nádherná tvář a úsměv. Hrozně si mi chyběla a miluju tě ode dneška budeme zase my." obejme mě a potom mě políbí.