Family Problems [ Andy Biersack & Black Veil Brides ] KOREKCE

Rodina se pozná.

Vešla jsem do obýváku a vzala jsem si do ruky své kufry.

„Pokoj máš nahoře vůbec se nezměnil." pověděl táta z kuchyně.

„Dobře." odpovím a vydám se nahoru do svého pokoje, otevřu dveře a rozhlédnu se kolem, měl pravdu nic se nezměnilo, moje velká bílá postel uprostřed pokoje v rohu u okna stůl a hned vedle dveře od balkónu. Potom naproti postele po celé straně velká skleněná skříň. Plakáty a fotky na zdech a pak taky jeden velký plakát BVB, pamatuju si jak jsem byla v dobu hrozně na tátu pyšná. Položila jsem kufry na zem a přešla jsem k posteli kde nad ní nacházely přilepené fotky, které jsem milovala.

Fotka s mámou jak jsme v obchodním domě, fotka s mojí partou z Anglie, já s mámou a tátou, když mi bylo 10 v Disneylandu, a potom moje nejoblíbenější fotka s tátou, kde jsem slavila svoje páté narozeniny, seděla jsem na židli před sebou velký dort s Mickey Mousem a v něm zabodnutý 5 svíček, táta měl hlavu vedle mě a společně jsme sfoukávaly svíčky. Bylo to pro mě nejkrásnější vzpomínky, prsty jsem přejela po fotce a usmála se. Otevřela jsem kufry a začala jsem skládat věci do skříně. Po několika hodinách jsem konečně všechno dala do skříně přerovnala a některý věci i vyhodila. Vzala jsem si tepláky a svetr a svoje obří bačkory Homer Simpson a seběhla jsem dolů.

„Všechno sis prohlídla?" zeptá se mě táta a dál si něco dělá na notebooku.

„Samozřejmě." odpovím a sednu si vedle něho na pohovku.

„Co si dáme k večeři?" s otázkou v hlase se mě zeptá.

„Doufám,že umíš vařit a neživíš se na pytlíkový stravě." povím a ušklíbnu se na něho.

„Pytlíková strava je dobrá náhodou." odpoví.

„Ne tati, věř mi opravdu není."

„Fajn, umím špagety, dáš si špagety?" zeptá se.

„Klidně a chci je bez sýru a s kečupem!" křiknu po něm,když jde do kuchyně.

„Taky bys mi mohla pomoct."

„Nezvládneš snad špagety?"

„Zvládnu,ale mohla by si pomoct svému tátovi."

„Ne nemohla." odpovím a podívám se na jeho notebook, najedu na jeho profil na Twitteru a začnu číst jeho Tweety.

„Ty jsi ale závislák." promluvím během čtení.

„Co přesně tím myslíš?" ozve se tátův hlas z kuchyně.

„Twitter." křiknu zpátky.

„Tak to si asi ještě neviděla Andyho Twitter, horší než ty 13 letý holky." křikne z kuchyně.

Napsala jsem do vyhledávače jeho jméno a klikla na něho, táta měl pravdu z celý skupiny měl opravdu on nejvíc Tweetu.

„Závisláci." zamumlám.

Podívám se na plochu, co tam má za soubory kliknu na jednu která je aplikace, kde se můžou změnit různé efekty. Nastavím tam jeden efekt a vyfotím se, ihned se začnu smát nad svým velkým obličejem a malýma očima.

„A ty jsi ten největší závislák." doplním ještě.

„Odvolej to nebo nedostaneš večeři." ozve se jeho hlas kousek ode mě.

Otočila jsem hlavu na tátu,který stál u pohovky a v ruce držel dva talíře. Zakručelo mi v břiše a chtěla jsem se natáhnout pro talíř,ale táta hned podešel kousek dál.

„Tati." zakňučím.

„Já mám hlad." dodám.

„Tak to odvolej a pak ti to dám."