Family Problems [ Andy Biersack & Black Veil Brides ] KOREKCE

Epilog-Dopis.

Šla jsem dlouhou halou a rozhlížela se kolem, jestli náhodou někde neuvidím svojí mamku.

„Rebecco!" zakřičí na mě někdo.

Otočím se a zahlídnu jí.

„Mami." křiknu a rozeběhnu se k ní.

Hned co k ní přiběhnu mě stáhne do svého objetí.

„Tak hrozně si mi chyběla zlato." zašeptá.

„Ty jsi mi taky chyběla mami." odpovím.

„Doma na tebe čeká překvapení." poví, když naskládáme do auta všechny moje kufry a tašky.

„Vážně a jaký?" usměju se na ní.

„Uvidíš, ale jsem si rozhodně jistá, že se ti bude líbit." řekne.

„Protože jsem nad tím dlouho přemýšlela a myslím, že díky tomuhle překvapení už nebudeš smutná a zklamaná." dodá.

„A taky vlastně nevím proč jsem tě před ním varovala."

„Řekneš mi jaký to překvapení je?" zeptám se.

„Ne neřeknu." odpoví, nastartuje a vyjedeme známou cestu k nám domů.

-

Auto zastaví před našim domem, tak hrozně mi tohle všechno chybělo a člověk si to ani neuvědomí dokud to neuvidí anebo, když si na to nevzpomene. Rozešla jsem se ke dveřím a klíčem si odemkla. Do nosu mě udeřila ta známá vůně domova. Šla jsem dál a najednou jsem něco uslyšela.

„Překvapení!" zakřičí máma a za ní se objeví černo- bílé štěně Huskyho, které se rozeběhne ke mně.

„Pane bože ten je úžasnej." povím, když mě začne lízat na tváři.

„Jak se jmenuje?" zeptám se.

„Ještě nijak. To budeš muset vymyslet." odpoví a usměje se na mě.

„Líbí se ti?"

„Jasně, že se mi líbí je nádhernej." usměju se a vezmu štěně do náruče.

„Zatím ti dám provizorní jméno Mof." řeknu.

„Proč Mof?" zvedne obočí máma.

„Ty si neslyšela, jak štěká? Nezní to jako haf haf spíš jako mof mof, takže je jasný, že tohle štěně si žádá jméno Mof." zaculím se na mámu a vyběhnu schody nahoru do svého starého pokoje.

„Taková nostalgie." zamumlám, když otevřu dveře a rozhlídnu se kolem.

Na zdech byly nalepené moje fotky a obrázky. Postel byla ustlaná, což bylo divný jsem si jistá, že když jsem odjížděla nestlala jsem. Pokrčila jsem rameny a na zem jsem položila Mofa a kufr hodila na postel.

-

Celý den jsem strávila vybalováním a uklízením věci. Moje nálada klesala níž a níž a jedna polovina mého já si přálo vrátit se zpátky do Ameriky. A ta druhá věděla moc dobře, že patřím sem do Anglie a nemá cenu se vracet do Ameriky, když jediný důvod by byl stejně Andy.

Ačkoliv jsem si to nechtěla přiznat. Chyběl mi hrozně moc. Moje rozhodnutí, ale nejde už vrátit zpátky. Tak jako nejde vyvrátit to, že k sobě zkrátka nepatříme.

Znovu si vybavím moje rozloučení s klukama na letišti a poslední polibek s Andym. A najednou jsem si vzpomněla. Rozeběhla jsem se ke kabelce a celý obsah jsem vysypala. Potřebovala jsem najít tu obálku, co mi dal táta na letišti. K mému štěstí ihned vypadla společně s jinými věcmi, co jsem měla v kabelce. Posadila jsem se na postel a vzala sebou i Mofa. Rozdělala jsem obálku ze který vypadl nádherný prstýnek s kamínkem, usmála jsem se a začala číst.

Rebecco.

Ani nevím, jak mám začít. Prvně bych ti chtěl říct, že si mi ublížila a celý den jsem přemýšlel nad tím jestli bych ti dokázal odpustit a ano dokázal. I přes tu bolest, co si mi způsobila bych ti dokázal odpustit cokoliv, kdyby si mě podvedla odpustil bych ti, kdyby ses se mnou pohádala a řekla něco opravdu hnusného odpustil bych ti, ale tohle co si mi udělala ti odpustit nedokážu, i kdybych chtěl. Zlomila si mi srdce Rebecco. Myslel jsem si, že po tom všem co jsem zažil už nikdy nebudu mít zlomené srdce, ale spletl jsem se.

Díky tobě se cítím ještě hůř než, kdy jindy. A nevím jestli je to kvůli tomu, že tě tak moc miluju a myslel jsem, že ty mě taky. Přál jsem si, abychom mohli být spolu a vím, že i přes ty tvoje lži, co si říkala by si chtěla taky. Patříme k sobě, copak to nechápeš?

Jsem zbabělec, že to všechno co bych ti chtěl říct vlastně říct nemůžu anebo to nedokážu? Bojím se, což je tak hrozně směšný. Nikdy jsem se ničeho nebál a nikdy mi na nikom nezáleželo. Ale když si přijela a já tě poznal všechno se změnilo. Začalo mi na někom záležet, začal jsem se o někoho bát a ano jsi to ty. O tebe jsem se bál a na tobě mi začalo záležet. Klidně bych ti daroval svoje srdce, kdybych mohl.

Ani si nedokážeš představit jaký obrovský strach jsem měl, když si byla nezvěstná. Bál jsem se, že bych tě ztratil už napořád. Ale i když už nejsi uvězněná, stejně jsem tě ztratil a ani jsem o tebe nebojoval. Štve mě to, kdybych mohl vzít čas zpátky udělal bych to. Změnil bych tolik věcí. Nikdy bych tě nenechal odjet, i kdybych tě měl někam připoutat, ale teď už je pozdě jsi pryč a jediný co si teď přeju, aby to nebylo napořád. Doufám, že se mi vrátíš.

Dávám ti čas, kdy si všechno můžeš promyslet, ale pamatuj, nesnaž se utéct.

Najdu si tě i kdybych měl prohledat celý svět a věř, že až bych tě našel už nikdy bych ti nedovolil utéct.

I've given you my heart to break (dal jsem ti své srdce, abys ho zlomila)

I would die for you (zemřel bych pro tebe)

With every breath I feel you there ( s každým nádechem cítím, že jsi tu)

Forbidden love is falling (zakázaná láska upadá)

Miluji tě a nikdy nepřestanu a taky na tebe nikdy nezapomenu.

Navždy tvůj Andrew.

PS: Ten prstýnek jsem ti chtěl dát už hrozně dávno, ale nikdy jsem nenašel odvahu, aby si to náhodou nebrala jako zásnubní prsten. Nos ho a podle toho poznám, že jsi to ty i když já tě poznám vždycky.

Mé slzy padaly na list a v ruce jsem držela onen prstýnek. Pokud to šlo moje nálada klesla ještě níž. Takhle by to nešlo a takhle by to ani nefungovalo. Sebrala jsem poslední zbytek sil a vstala z postele.

„Nepatříme k sobě a nikdy k sobě patřit nebudeme, i když tě z celého srdce miluji. A proto udělám něco, co ty by si nikdy neudělal je čas začít úplně od znova Andrew." Zašeptám a obálku společně s prstýnkem hodím do koše.