Family Problems [ Andy Biersack & Black Veil Brides ] KOREKCE

Letenka.

Máma mě drtila ve svém objetí dalších 5 minut. Prosebně jsem se dívala na tátu a jasně jsem mu dávala na jevo,aby mi pomohl ten se jen dál culil a pil ze svýho hrníčku.

„Mami, nemůžu dýchat." zaúpím,když mi dojde,že od táty se pomoci vážně nedočkám.

„Jo, promiň jen jsem se o tebe hrozně bála." odstoupí ode mě pár kroků a celou si mě prohlídne a pak mě znovu obejme.

„Bože matko, neviděly jsme se hodinu a ty děláš jako kdybychom se neviděly několik let." odpovím,když konečně naberu dech,který mi málem vyrazila,když ke mně skočila a znovu mě objala.

„Neviděly jsme se 4 měsíce,tak mlč a užij si to." odvětí.

„Spíš si to užíváš ty." konečně se vymaním z jejího pevnýho sevření.

„Teda na to jak si drobná máš docela sílu,že ty jsi posilovala?" zeptám se,když si promnu nadloktí za který si mě předtím přitáhla.

„Jsem na vás naštvaná proč jste mě nešli hledat? Už jsem si připravovala monolog,kterým vám řeknu až mě najdete. Né oni prostě sedí doma pijou si kafíčko a probírají,co se stalo jako starý drbny." přijdu blíž k tátovy vezmu mu z rukou jeho hrníček a napiju se tekutiny.

„Já jsem tě chtěla jít hledat." poví máma.

„Kdy? Až by jsi dopila latté?" odpovím se zvednutým obočím.

„Mimochodem, to je moje latté tati!" stočím pohled na tátu.

„Jako kdyby sis ho platila." protočí očima.

Ignorovala jsem tátu a otočila jsem se zpět na mámu.

„Přemýšlela jsem a nechci odjet pokud chceš,abych z tebou jela zpátky do Anglie budeš mě muset zabít,protože já zůstávám tady." aby pochopila,že to myslím opravdu vážně,tak jsem si ještě dupla jako malý dítě,který žádá o novou hračku.

„Já jsem přemýšlela taky a pokud tu chceš opravdu zůstat nebudu ti bránit." odpoví a nespouští ze mě svůj pohled.

„Vážně?" vykřiknu nadšením.

„Vážně." odpoví a usměje se.

Přiskočím k ní a stisknu jí ve svým medvědím objetí.

„Děkuju." šeptnu jí do ucha a víc jí zmáčknu.

„Taky nemůžu dýchat." řekne,když jí furt drtím ve svým objetí.

„To je v pohodě mami,tak dýchej to zvládneš."

„Rebecco." řekne zoufale.

Pustím jí a usměju se na ní.

„Vidíš to tati,takhle se to dělá." otočím se na něho,který celou dobu jenom sledoval náš rozhovor.

Ten jen protočí očima a napije se ze svýho hrníčku.

„Ty jsi mi to celý vychlastala." vykřiknu,když si hrníček oddálí od svých úst a položí ho na stolek.

„Neměl sis dělat moje latté!" dám důraz na slovo moje a založím si ruce na prsou.

„Tak to asi budeš muset zapomenout na svůj dárek k vánocům." odvětí v klidu.

„To je vydírání a za to jsou 4 měsíce až 6 měsíců podmínka."

„Najednou znáš policejní tresty co?" zeptá se máma.

„Říkala jsem si,že se mi to bude jednou hodit."

„Takže tati." udělám krok blíž k němu.