Ani na ní nekoukej! |Nik Tendo&Yzomandias| //DOKONČENO//

14

,,No a jak to máš s Nikem?" promluvil na mě Radek. ,,Nijak. Prostě ho tak nějak ignoruju a dělám, jako by nežil" odpověděla jsem. Sedla jsem si na proatřední sedačku, abych viděla na kba dva. Neříkala jsrm jim, že Nika miluju. To ví jediná osoba a to Viktor.

Po chvilince jsme dojeli na byt. Pepa mi otevřel a naznačil ať vylezu. ,,To je servis. To si nechám líbit" uculila jsem se a oba se uchechtli. Otevřela jsem dveře, Viktor nik a i Kuba už taky dojeli. Došli jsme do obýváku. Bylo pro mě těžké být tam s Nikem. Od té doby, co mi to udělal, mě bolelo se na něj koukat.

Sedla jem si a Kuba vedle mě. ,,Chtěl jsem se ti jěště omluvit. Nechtěl jsem tě ztrapnit, nebo tak." povzdychl si a já ho objala. ,,To je dobrý bráško" řekla jsem.
,,Kdy vlastně přijede matka?" zeptala jsem se. ,,Nooo................ Každou chvilkou jí očekávám.." řekl Kuba.

Otočila jsem se na Kubu s hnusným výrazem. ,,Achjo... Ale" zazubila jsem se a odběhla do pokoje. Vzala jsem si na sebe to snad nejodvážnější oblečení. Měla jsem minikraťasi a crop top, který byl spíše jen podprsenka a hooodně vážně hodně byli ty minikraťasi krátké. Zmalovala jsem si pusu červenou a udělala výrazné líčení.

Rozpustila jsem si vlasy a pod kraťasi jsem si jěště vzala trhané silonky. Vypadala jsem trochu jako štětka, ale vážně mi to slušelo. Seběhla jsem zpátky ke klukům a ty na mě koukali z otevřenou pusou. ,,Co to kurva?" vyjebal ze sebe Radek. ,,Když jsem podle ní štětka tak jí budu, ať je na mě pyšná" ušklíbla jsem se a sedla si. ,,Kurva tak tímhle jí rozmrdáš" zasmál se Jakub.

,,A o to mi jde. Nejsem hodná holka a nikdy to tak nebylo." pokrčila jsem rameny. Ozval se zvonek, usklíbla jsem se a šla otevřít. ,,Ahoj máti" nasadila jsem arogantní výraz. Matka se na mě zhnuseně podívala. ,,Jak to kurva vypadáš!" vyštěkla po mně. ,,Jdeš dovnitř nebo budeš stát?" řekla jsem znuděně a koukla se do chodby.

Matka šla do vnitř, objala ihned Jakuba a před klukama se začala chovat jako anděl. ,,Proč si tak pomlácená?" koukla se na mě, šlo vidět, že jí to dělalo radost. ,,To víš matko, mám to ráda tvrdě" mluvila jsem klidně. Kluci se málem neudrželi smíchem. Šlehla mi facku. Jen jsem se usmála.

Na Viktorovi šlo vidět, že se mu ta facka nelíbila. Jen jsem čekala, matka o něčem mluvila s Jakubem. Po chvilce oznámila, že už půjde. Kuba byl nějaký divný.
Nešla jsem jí ani vyprovodit. Potom za mnou o samotě přišel Jakub. ,,Matka chce, aby ses vrátila ihned domů. Máš čas do zítra'' zaslzeli mi oči. ,,Je ti 17 má právo, aby jsi byla do 18 doma."

,,Bráško prosím, nechceš mě tam poslat, že ne?" začala jsem brečet. ,,Tino, narozeniny máš za 2 měsíce. Za 2 měsíce, si tě vyzvednu a už tě nikdy nikam nepustim." vzdělil mi Jakub, bylo mu to líto. ,,Ne!" vyběhla jsem s šíleným brekem do obýváku, kde seděli kluci, proběhla jsem na terasu. Všichni běželi za mnou.
,,Co se děje Tino?" přišel ke mně Viktor a obejmul mě. Vše jsem jim vysvětlila.

,,Nikam tě nepustím" řekl Viktor, ikdyž věděl, že to neovlivní. ,,Viky. Nic s tím neuděláme. Ale budete za mnou jezdit, že jo? Všichni zvýraznila jsem. Všichni to odsouhlasili. Ikdyž bylo těžké opustit všechny přátelé, nechtěla jsem pryč od Nika. Nechtěla. Kvůli němu, mi bylo nejhůř. Miluju ho. Šla jsem do svého pokoje.

Vzala jsem si ze skříně jeho mikinu, nohy si přisunula k bradě a obejmula mikinu, přála jem si, abych tak mohla objímat Dominika. V tom vešli všichni do pokoje. Včetně Nika. Okamžitě jsem mikinu zahodila, ikdyž jí všichni viděli. ,,Posledí den musíme si ho užít, a za 2 měsíce se vrátíš, nikam tě už nepustíme." mluvil ke mně Radek.

Otočila jsem se na ně a pak na Nika. Řasenku jsem měla všude. Dominik byl skleslý. Viděla jsem jak se pousmál nad tou mikinou. ,,Nechci vás opustit, zažiju zase peklo. Matka mě nenávidí." brečím dál. ,,Budeme za tebou jezdit, neboj se." řekl Pepa.

Poslední den jsme oslavovali. Nakonec jsme se vrátili domů kolem 11 večer. Sedla jsem si na zem a brečela. Chci tu tak moc zůstat. 2 měsíce pryč od přátel. Od bratra. Od Nika...... Usla jsem na zemi, rano mě probudil hlas Jakuba. ,,Je čas" řekl smutně.

Dojeli jsme na místo. Brečela jsem snad celou dobu. Vystoupil celý label. Ke všem jsem měla blízko. Začala jsem se loučit s každým zvlášť. Nakonec už zbýval jen Viktor, Kuba a Nik. ,,Viktore.. Jsi pro mě jako druhý bratr, vytáhnul jsi mě ze dna, vždycky jsi mi pomohl, v jakékoliv situaci. Budeš mi chybět." obejmula jsem ho a dlouho ho objímali. ,,Tak a pak je tu kluk, co mě od prvního nádechu chránil, je to ten nejlepší bratr na světě." objala jsem Kubu,skzy tekli proudem.

Tak a jako poslední tu byl Nik. ,,I po tom co se stalo. I po těch proplakaných a propitých nocíc. Tě mám ráda Dominiku. Sbohem" řekla jsem, na víc jsem se nezmohla, nešlo mi ho ani obejmout. ,,Za 2 měsíce, přesně tady v den mých 18 narozenin, vás budu čekat. Jezděte za mnou co nejvíc to půjde" dodala jsem a otřela si slzy.

Další kapitolka na světě. Snad se vám líbí👑

~Jenny