Good Boy

@4@

Ráno se Eren probudil s bolestí hlavy a teplotou. Chvíli přemýšlel, co předešlé dny dělal a jestli se teple oblékal. Když pěkných pár minut ležel v posteli a přemýšlel, tak nedospěl k žádnému závěru.

Většinu předešlých dnů trávil v teple knihkupectví a když ne tam, tak u sebe doma. Teple se oblékal - někdy až moc. Ale lepší víc než moc. Nechtěl nachladnout. Unaveně přivře oči a podívá se z okna, které bylo z pravé strany postele, na protější zdi. Vyletí do sedu.

Ne! I přes žádnou energii v těle se zvedne z postele a z ložnice dojde do malinké kuchyňky, kde na parapetu okna, které bylo na umyvadlem, stál kalendář. Normální kalendář s kočičími obrázky - každá strana jiná kočka.

Jelikož byl začátek týdne, tak otočil stránku na novou. Nic. Nic tam neměl označený. Heat nemá. Oddychl si a podívá se na další stránku. Zděsí se, když přes celou stránku uvidí, ručně psaný nápis ,,HEAT". O dalším týdnu Pixisovi říkal, takže to už má omluvené, ale měl by mu dát vědět, že dneska i zítra si bere volno - nastydl.

Zasmál se nad svou hloupostí. Zalezl zpátky do postele, kde vzal telefon do ruky a vytočil Pixisovo číslo. Až a třetí vyzvánění mu to zvedl. ,,Dobré ráno Erene, co se děje?" musel se usmát. Jeho nadřízený měl pro lidi, jako Eren, jisté pochopení.

,,Pane Pixisi, já se ch-" ,,Promiň Erene, že ti skáču do řeči, ale mlč. Plně tě chápu. Začal ti heat předčasně nebo něco jiného?" musel si oddychnout. ,,Je to jen lehké nachlazení. Takže bych-" ,,Dva dny. Minimálně dva dny zůstaneš v posteli a budeš se snažit se z toho vyležet." Eren z posledních sil něco zamumlam ve smyslu vděku. Pixis mu jen popřál brzké uzdravení a položil hovor.

Nechá spadnout ruku do měkké matrace. Vůbec ho nezajímá, že ruku má dost nepohodlné poloze. Po několika pokusech o spánek v nepohodlných polohách se naštve, zamuchlá se do peřiny a hlavu zaboří divně do polštáře. To je ta správná poloha.

Probudí ho, až vyzvánění telefonu. Ještě v polospánku se zvedne na loktech a podívá se po ďáblovu přístroji. Zamračí se, když ho zahlédne, jak vyčuhuje z pod polštáře. Povytáhne ho, aby se mohl podívat kdo mu to volá.

Neznámé číslo.

Zavěsí to a znovu se lehne. Tentokrát neusne. Ať se snaží jakkoliv, prostě ne a ne zabrat. Na obličej si přitiskne polštář. Chvíli ho tam jen tak nechává, než z ničeho nic vykřikne do polštáře a kopne nohama. Sundá polštář z obličeje. Začne koukat na bílí strop nad sebou. Až na pár malých prasklinech, není nijak extra zajímavý. Ale co má dělat?

Přetočí se na břicho a podívá se z okna. Svítilo sluníčko a venku za oknem panovalo bílo. Ani teplo slunečních paprsků, které se prodíraly přes ochrannou vrstvu, nemohly nijak výrazně pomoct od zimy a sněhu, který měl několik centimetrů.

Z ničeho nic si umane, že má hlad, tak se zvedne a dojde do kuchyně pro něco dobrého k snědku.