Good Boy

@34@

Levi čekal před čekárnou, kde pochodoval před dveřmi. Petra ho musela vyhodit. Vždy, když se dotkla Erena a Eren vydal bolestné stén, tak Levi začal agresivně jednat. Kdyby mohl, tak ji vyškrábe oči.

Tři kroky do prava a zpátky tři kroky do leva. Kousal se do tváří a na tváři nešla vyčíst jediná emoce. Čekající z něj byli nervózní. Ze začátku na něj byli, vyloženě, nasraný, ale když ho vyhodila doktora z ordinace, tak je vztek přešel. Nikdo si nedovolil pípnout ani malé dítě, které si u sebe držela žena v náruči. Kdyby černovlásek nepochodoval po chodbě, tak by byl slyšet i špendlík, jak by spadl na zem.

Pochodoval už přes půl hodiny. Na svůj vkus, až moc nervózně. Vždy když slyšel bolestný výkřik Erena, tak chtěl vtrhnout do ordinace. Ale jaksi ho pud sebezáchovy, vždy zarazil - za což je rád. Zarazí se a podívá se na dveře, kde už je dobrých pět minut ticho. Sem tam zaslechl Petry hlas, pokud neměl slyšiny. Povzdechne si a zase začne chodit, což čekající znova znervóznilo ještě víc.

,,Maminko?" Levi zpozorní a podívá se na malého chlapce, který seděl na klíně své matky. Jeho matka se k němu ihned sehne a začne mu něco šeptat. Černovlásek se musel pousmát. Už se těší, až mu jeho dítě bude říkat ,,tatínku" a Erenovi ,,maminko". Chlapcovi se rozšíří oči nechápavostí, ale usmál se taky. Levi mu ukáže na chvíli i jeho bílé zuby. Chlapec zopakuje, možná nechtěně, jeho úsměv. Neměl dva horní zuby. U vypadlých zubů se zasnil. Až k němu přiběhne chlapec, ano chce kluka, se zubem ve dlani se slovy, že mu vypadl zub s úsměvem od ucha k uchu a jiskřičkami v očích - přesně jako Eren.

,,Pane Ackermane."

Levi se otočí je dveřím, kde stála Petra. Nahodí neutrální výraz a přišel k ní. Ta jen uhla a rukou mu pokynula, ať vejde do její malinké ordinace. Jen kývne hlavou a vejde. Petra za nimi zavřela dveře a než stihla něco říct, tak Levi byl u Erena a držel ho za ruku a líbal na čelo. ,,Takže..." Levi k ní zvedne pohled, ale Erena nepouštěl.

,,Děti jsou v pořádku. Tvá omega taktéž. Teďka nesmí dělat nic. Na hlavním pořádku by měl mít odpočinek... Pořád, protože s dětmi to bylo ofous."

Levi jen kýval na srozuměnou. Pro něho to jasně znamenalo - zavři ho doma a nikam ho nepouštěj. Děti jsou... Děti. Překvapeně se podívá na Erenův podbřišek. Zvedne tričko, aby viděl na jeho kůži, ale nic moc neviděl. Kdyby byl Eren víc při smyslech, tak by se bránil a červenal by se jak rajče. ,,Jak jako... Děti?"

,,T-ty je nechceš?" ozve se tiše vedle něj. Překvapeně zvedne pohled k Erenovi. ,,Ne! Nebo... Ano! Chci je! Ale nějak jsem nepočítal, že jich bude ze začátku víc..."

Petra se jen zasmála. Přešla k ultrazvuku, vyhrnula Erenovi tričko, břicho namazala studenou mastí a položila ultrazvuk na jeho břicho. Chvíli s ním,,jezdí" po jeho břiše a kouká na obrazovku monitoru. Levi kouká z Erena na monitor. Nevěří tomu.

,,Tady," ukáže Petra na monitor. Levi nic nezahlédne, tak se nahne přes Erena, aby lépe viděl. Pořád nic neviděl. Zamračí se a podívá se na mazané břicho. Co si to vůbec dovolují, spratci jedni nevychovaní. ,,Nic nevidím."

Petra se musela zasmát. ,,Jasně, že je nevidíš. Sama si nejsem jistá. Jsou to ještě plody." kmitne rameny a vypne monitor. Z Erenova břicha sestře mast a špinavý kapesník vyhodí. ,,Fotečka z ultrazvuku by mohla být asi tak... Po novém roce, odhaduji."

---

Já... Se musím přiznat... Ze začátku jsem to dítě chtěla zabít... Ale nějak jsem neměla srdíčko to udělat...
Vůbec jsem to sem psát nemusela, ale já musela. Musela jsem vám to říct.