,,Něco za to budu chtít." promluví černovlasý muž a podívá se na chlapce za kasou, kterému pomalu tekly slzy. Občas popotáhnul. Hřbetem ruky si začne stírat slzy z lící. Černovlásek si jenom povzdechne, obejde pult a odejde k Erenovy. Palcem mu setře nové slzy, které se mu dostaly přes víčka ven na tváře.
Hnědovlásek se napne z nečekaného doteku na své tváři, ale když zjistí, že ruka neznámé osoby patří tajemnému černovláskovy, tak se uvolní. Přestane brečet a i přes plné oči slz se podívá do modro-šedých duhovek. Pousmál se a chtě nechtě, se odtáhl od jeho ruky.
Černovlásek se musel také pousmát, ale jeho úsměv byl vidět jen na milisekundu. Dojde k věšáku, kde měl hnědovlásek pověšený kabát. Podle vůně, jeho budoucí omegy, poznal, který kabát mu patří. Zděsil se, když vzal do rukou starý, obnošený světle hnědý kabát. Měl by si ho začít rozmazlovat, jestli ho chce získat.
,Bože, jak tohle může nosit?' prolítne mu myšlenkami. Poté se podívá na hnědovláska. Zamračí se, když zaregistrujte dalšího ,,nezvaného" hosta. Držel ho, objímal ho - to by možná ještě vydržel, ale nevydržel to, jak moc dlouho a těsně si ho držel u těla. Objímal ho, na něj, až příliš dlouho.
Zavrčí a přitáhne si hnědovláska k sobě. Oblékl mu kabát a za ručičku ho vytáhl ven z krámku. Posadil ho do auta na sedadlo spolujezdce a sám si sedl na místo řidiče. Nechápající Eren se jen připoutá a zadívá se před sebe. Až teď mu začíná docházet, co se děje.
,,Proč jste mě odvedl pryč?!" řekne se zvýšeným hlasem, aniž by si to uvědomil. Černovlásek ho jakoby přeslechl a nastartoval auto. Rozjel se na druhou stranu, než je Eren zvyklí. Zajel do centra města, což se Erenovy nelíbilo. Projížděli všelijakými uličkami, které neznal a ani znát nechtěl.
,,Odvezte mě domů." zavrčí, když se na něj otočí. Černovlásek se na něj překvapeně podívá. Vždyť jede správně, ne? V centru bydlí všichni. Na kraji města bydlí ,,odpadlíci" společnosti - teďka neměl na mysli kódy.
,,To bydlíš na kraji města? Vždyť tam bydlí lidé, kteří přežívají jen tak tak." to Erena naštve. Nehty zaryje do sedačky a zavře oči. Kdyby je měl otevřené, tak by se nanovo rozbrečel. ,,A co když k těm lidem patřím?" zavrčí.
Černovlásek prudce zabrzdí, až auto za ním mělo co dělat, aby to ubrzdil, samozřejmě k tomu patřilo i troubení. Otočí se na hnědovláska s překvapeným výrazem. Přitáhne si jeho obličej blíž k sobě. Čekal až otevře oči, aby si je mohl lépe prohlédnout. ,,No tak, otevři oči." položí si čelo na jeho čelo a čeká. Je vytrvalý.
ČTEŠ
Good Boy
RandomVe velkém městě, plus mínus, uprostřed města se nachází malé knihkupectví Titán. I když je malé, tak velmi známé a to jen díky nevinné omeze, která rozdávala radost všem, kdo se objeví u nich v krámku. Jednou se do krámku ,,zatoulá" bohatá rodina, k...