Good Boy

@27@

Stál před polorozpadlým panelákem a překvapeně si ho prohlížel. Omítka padala ze zdi a když zafoukal větší vítr, tak se bál, aby na něj nespadl kus skla z okna. Zdi jsou pomalované všelijakými grafity - a to i vstupní dveře. Pěkné...

Přejde ke vstupním dveřím, které jedním klíčem odemkne. S velkou nechutí se dotkne kliky a stiskne ji mezi dvěma prsty. Zvedl se mu žaludek. Je to tak odporné. Zatáhne za ni a rychle škubne rukou, aby byl co nejrychleji vevnitř paneláku. Měl si vzít sebou ten antibakteriální gel. Věděl, že se bude hodit.

Rychlími kroky si to zamíří k výtahu, který stál dveřmi bokem.  Netěšil se na výtah. Vůbec. Jedině Bůh ví, co ty lidi v tom výtahu dělali. A když se nad tím tak zamyslí, tak to nechce vědět - radši. Stačil tlačítko na přivolání výtahu, ale... Nějak to na něj nereagovalo. Zkusil to znova, než si všiml velké bílé čtvrtky, na které bylo napsáno velkými písmeny: NEFUNKČNÍ.

S protočením očí si povzdechne a přejde zpátky se schodům. Teďka musí vyjít šest pater, než se dostane do Erenova bytu. Už teď se na schody podívá zničeně. Ale nic nenadělá. Slíbil Erenovi, že mu přinese jeho oblečení i jeho notebook. Se zamračeným výrazem si to zamíří směr vzhůru do schodů. Kondičku má, ale na vycházení schodů není zvyklí.

Když vyjde šest pater, tak se po patru porozhlédne, jestli nenajde Erenův byt. Vůbec si nepamatoval, jaké číslo bytu to je. Ale že vůbec si to nepamatoval. Musel se podívat do mobilu do zpráv, aby zjistil jaký je jeho byt.

Čtyřicet pět.

Podívá se za sebe a když zjistil, že za ním je o číslo méně, tak se zaradoval. Je na správném patře. Od jednich dveří přejde k druhým, kde číslo nebylo vidět. Tak se podíval na dveře vedle. Tam zas bylo o číslo více - čtyřicet šest. Takže Erenův byt byl před ním. Vytahoval klíče z kabátu a chtěl odemknout, ale dveře byly pootevřené. Klíče dá zpátky do kapsy a dá se do bojového postoje. Se skřípáním otevře pomalu dveře a potichu vejde dovnitř. Koukal všude možně, jestli tu není něco, co by tu chybělo. Jenže problém je v tom, že on sám neví, jak to tu vypadalo před tím, takže Erenovi nijak nepomůže.

,,Ehm. Ehm." ozve se za ním. Rychle se otočí a zadívá se na postavu, která seděla na židli, nejspíš u jídelního stolu. ,,Kdo jste?"

Levi se narovná a prohlédne si ho od hlavy k patě. Tlustý chlap, který nejspíš nezná zdravou výživu. Dlouhé vlasy měl do všech stran, až to bylo nechutné. V ruce držel pivo a jednou za čas upil. Nohy rozkročené a u rozkroku je měl roztrhané. Nejspíš z toho, jak stehna střel o sebe. Levimu se znova zvedal žaludek.

,,Rivaille Ackerman. Zašel jsem pro nějaké věci."

,,Víte, že tento byt Vám nepatří?" zeptá se tlusťoch a upije půlku flašky piva. Levi jen znechucením zkřiví tvář. ,,Ano vím. Patří Erenovy Jaegerovy. Ten je však nemocný a nesmí se namáhat. Je u mně." zkusí mu vysvětlit. Z tlusťocha vyjde jen ,,hm'' a zavře oči. Bylo na něm vidět, jak přemýšlí. ,,Měl tu být! Měl mi zaplatit nájem!" rozkřikne se. To Leviho naštvalo. Nikdo nikdy po něm nebude křičet. Nikdy!

,,Hele, nikdy po mně neřvěte! Nejsem zvyklí na tento přístup! A můžu Vám říct, že pan Jaeger ruší nájemní smlouvu. Stěhuje se!" přijde k němu a na důkaz svých slov třískne rukou do stolu. Vůbec nechápe, jak to s ním Eren mohl vydržet.

,,Zítra přijedu se stěhováky a vše, co patří panu Jaegerovy, vystěhuji!" nasraným krokem si to zamíří do jednych dveří. Trefí se do koupelny. Tam mu sebere nějaký sprchový gel a šampon na vlasy. Z koupelny se přesune do druhých dveří - do ložnice.

Jak mu Eren napsal, tak pod postelí by měla být taška, do které by se vešlo pár jeho osobních věcí. U postele se sehne a sáhne pod ni. Měl pravdu, vážně tam nějaká taška byla. Vytáhne ji a kýchne. Tolik prachu od svým dvanácti neviděl. Otevře okno a přesune se ke skříni. Do tašky nahází vše, co mu přišlo pod ruku.

Měl problém tašku zavřít.

Z ložnice vyjde se vydá zpátky do kuchyně. Na židli pořád seděl tlusťoch a nevěřícně koukal před sebe. Levi vytáhne peněženku a s několika bankovkama flákne rukou o stůl. Což tlusťocha vyděsilo a spadl ze židle. Podíval se na černovláska dost vystrašeně.

,,Abych pravdu řekl. Netěšilo mě, pane neznámí."

---

Chci se omluvit za to, jak ty kapitoly jsou takové o ničem a že málo zacházím do detailů, ale teďka se soustředím na Oneshot. U něj bych byla ráda, abych tam zacházela do detailů, takže vás poprosím o strpení pár dní, než to dopíšu a vydám. 😊 Děkuji za pochopení. 💞