Good Boy

@24@

Zrovna si dělal pití a nějakou zeleninu na talíř k televizi. Levi se na něj vybodl. Což ho bodlo několikrát u srdíčka, ale co nadělá. Pokud si chce udržet místo bosse jedné z největších firem a kontakty s jinými firmy... Tak hold musí pracovat.

Povzdechne si. Zítra by měl zajít do práce a... Se vším se svěřit panu Pixisovi. Správně by se měl svěřit mámě, ale volat se mu nechce a Pixis je, hold, nejbližší osoba - když nepočítá Leviho. Ano, Jean je také blízká osoba, ale ne tak, jak Pixis.

Poslední půlku rajčete rozkrájí na měsíčky a dá si je na talíř. Měl štěstí, neřízl se. Talíř i hrníček s čajem vezme do rukou a přenese si to do obývacího pokoje ke stolečku. Sedl by si. Jak rád by si sedl, ale to by mu někdo nesměl volat. Otráveně se přemístí zpátky do kuchyně k jídelnímu stolu, kde svítil mobil. Máma. Vezme telefon do rukou a zvedne jí to. Neměl to dělat.

,,Do háje, Erene! Co si o sobě myslíš?! Nezvednout mi to?! Své vlastní matce! Takhle jsem tě nevychovala!... Až přijdeš, budu tě muset naučit slušného chování, chlapče." ze začátku měl nahnáno v kalhotách. Máma na něj nikdy moc nekřičela, ale když zjistil, že si dělala srandu... Ulevilo se mu.

,,Promiň mami... Měl jsem mobil v práci a za poslední dva, nebo tři dny, se toho stalo tolik..." odmlčí se a čeká na reakci své matky. Ta byla ticho. Dlouho ticho. Eren si musel přešlápnout z nohy na nohu.

,,Chci všechno vědět. Teď hned."

Hnědovlásek se už nadechoval, že jí začne všechno vyprávět. Od své jednodenní nemoci, až po teď, co se děje. Jak rád by jí to řekl. Ale nechtěl mluvit, před ním. Před Levim. Ten stál ve dveřích a ramenem se opíral o rám. Porozoval ho. Čekal co z něj vyleze.

,,Já... Já ti to řeknu. Ale až u vás. Chci vám něco říct. Něco hodně důležitého." z druhé strany telefonu se ozvalo jenom překvapené nadechnutí a zápětí vydechnutí. ,,Tak okay..." řekne smutně Erenova matka.

,,Jo a mami, vadilo by, kdybych... Kdybych někoho přivedl sebou?"

Ticho.

,,Ó můj Bože! O můj Bože! Neříkej, že máš... Že jsi..." nebyla schopna říct smysluplnou větu. Je šťastná a jak tak Eren hádá, tak radostí skáče dva metry do vzduchu s úsměvem od ucha k uchu.

Černovlásek se od dveří přesune ke svému hnědovlasému partnerovi. Dvěma rychlími kroky je za jeho zády a obejme ho okolo úzkého pasu. Snažil se nějak porozumět osobě za za telefonem, ale vůbec nic neslyšel. On ví, že se cizí rozhovory neposlouchají, ale nemůže si pomoct. Eren volá se svou matkou a na něčem se domlouvají. Kdyby nevěděl, že si volá s někým z rodiny, tak by ho nařkl za podvádění za jeho zády.

Ano, je toho schopný.

Eren se rozloučí a položí mobil na stůl. Opře se o Leviho hruď, hlavu položí na jeho rameno a zadívá se na bílý strop nad nimi. ,,Levi?" ,,Hm?" zabručí černovlásek a políbí ho na krk.

,,Co děláš o Vánoce?"

---

Hey, kdo je na sebe pyšný! Já! Proč? Sama nevím xd. Možná proto, že jsem vydala kapitolu a nebo, že jsem ujela ( ve 40°C)  130km..? Za dva dny a chci potlesk, protěže jsem na kole neseděla něco málo okolo čtyř/pěti let (ー_ー゛)

Jinak... Ehm, ehm. Co si myslíte. Má Levi už něco naplánovaného na Vánoce, nebo ne? Já doufám v to, že ne, protože chci aby mohl jet s Eren za jeho rodiči. (ㆁωㆁ)