Wattpad /w MenT

Ředitelna

Zvonek ohlásil konec hodiny a ve třídě nastal ruch. Všichni si začali balit učebnice do batohů, nehledě na učitelovo naštvané zklidňování: ,,Hodinu končí učitel, ne zvonění! Tichooooo!"

Nikdo se však neuklidnil a všichni se vyhrnuli ze třídy. Až na mě a Simču. My si pěkně počkaly, až rozeřvaní spolužáci opustí i chodbu a pak teprve jsme odešly. Ješte jsme pozdravily učitele a vyšly jsme z učebny.

Vlastně jsme neměly kam spěchat. Stejně jsme ještě musely do ředitelny.

,,Bych ráda věděla, co nám říďa chce... Nic jsme neprovedly, ne?" zeptala se nervózně Simča.
,,Ne, teda alespoň já ne." zasmála jsem se.
,,Hele! Nech toho Bety! To není vtipný. Co když nás fakt seřve?" křikla Simča. Ona si ze všeho dělá hlavu. Známe se už pěkný tři roky a za tu dobu jsem jí zvládla skvěle poznat.

I když není žádný problém, ona ho vidí.

,,Klídek. Nemá za co nás seřvat." řekla jsem naprosto pohotově. Simča se na mě jen koukla: ,,Hmmm... Okej no." Já ale věděla, že si myslí svoje.

Doloudaly jsme se ke dveřím od ředitelny. Simča zvedla ruku a zaklepala.

Vzpomněla jsem si na ty roky na základce a na pravidlo "Já klepu, ty mluvíš!" a musela jsem se pousmát.

Toho si všimla Simča a podívala se na mě jako na kreténa. Chtěla říct asi něco ve smyslu "čemu se sakra směješ", ale nestihla to, protože se otevřely dveře.

Naskytl se nám pohled na našeho ředitele. Jeho tmavé vlasy mu padaly do čela a zakrývaly kousek brýlí, z nihž směřoval jeho ostrý, ale zároveň docela přátelský pohled na nás.

,,Dobrý den, pane řediteli." pozdravily jsme obě sborově.
,,Slečno Ptáčková, slečno Novotná, pojďte prosím dál." řekl ředitel a podržel nám dveře.

Proklouzly jsme do místnosti s velkým stolem v rohu místnosti. Byla hodně světlá, asi díky velkému oknu a i bílé výmalbě.

,,Prosím, posaďte se." pobídl nás pan Kajner (ředitel) a my si poslušně sedly.

I on se posadil na druhou stranu stolu do velkého, otočného křesla.