Půlnoční slunečnice | Stein27, Calin, Dorian |

10. část - Tanec

,,Noro?" ozve se za mými zády hlas, který moc dobře znám. David? Co tady k sakru dělá?

...

,,To snad není pravda." kytici slunečnic pustí na zem a odchází z restaurace ven. Co tady dělá? Jak ví, že jsem zrovna tady?

,,Davide!" okřiknu ho a uteču klukovi, který teď momentálně nic nechápe. Vezmu svázané květy slunečnic ze země. Mrzí mě, co se teď stalo. ,,Davide no, tak vždyť se nic nestalo." chytím ho za předloktí, když ho konečně doženu. Sice jsem chtěla být chvíli sama, ale nedokážu si představit být bez něj.

,,Kdybych nepřišel, tak- nevěřím ti, že by jsi mu v tom zabránila." rukou při řevu ukazuje směrem k restauraci. Rozhodně by se nic nestalo, taky alespoň doufám. Poslední dobou se vůbec nepoznávám. Zvláštní odešla jsem z Prahy, abych odešla od života, který začínám žít tady díky Petrovi. Akorát Petr je horší, jak David.

,,Jak si tím můžeš být sakra, tak jistý, že by se mezi námi vůbec něco stalo?" zkřížím ruce na prsou. Jsem zvědavá, co řekne, jelikož se ještě nikdy nestalo, že bych podvedla já. Spíše on měl pravidelné sklony v podvádění.

,,To snad není pravda. Chtěla jsi pauzu, fajn dal jsem ti prostor na přemýšlení, ale to jsem netušil, že místo toho se budeš cucat s každým koho potkáš." křičí. Připomíná mi tím naše hádky, které nedopadaly vůbec dobře.

,,Cucat? Opravdu? Ale zapomněl jsi to, že si se vyspal s nějakou courou to naprosto vypouštíš viď? Však jo je v pořádku, když něco pokazíš ty, ale když já tak je všechno špatně." 

,,Uznávám byla to chyba, kterou jsem neměl dělat. Kvůli ní jsem přišel o to nejlepší ve svém životě." Cítím, jak se mi do očí hrnou slzy. Nedávám to a proto se snažím změnit téma.

,,Proč si vůbec přijel?" tichým hlasem zamumlám, aby nepoznal, že pláču.

,,Protože tě do prdele miluju a nechci o tebe přijít." rozkřikne se se slzami v očích. Zoufale mě pozoruje, potom svůj pohled upoutá na slunečnice, které svým v dlaních. ,,Ale jak vidím bylo by lepší kdybych šel." přistoupí o krok blíže. Pozoruju jeho skleněné oči.

,,Davide já nechci, abys-" přeruší mě, tím že mi položí polštářek prstu na rty, abych mlčela.

,,Nebudu tě držet. Budeš mi chybět Noro Wlliamsová." dá mi pusu na čelo a odejde do auta.

,,Davide." když se k němu rozběhnu chytí mě něčí ruka za předloktí. Otočím se a spatřím Petra, který vypadá střízlivěji, než před pár minutami.

,,Když budeš muset nechej lásku odejít." zašeptá mi do vlasů a já mu vpadnu do náruče. V téhle chvíli mi bylo úplně jedno, že ho z celého srdce nenávidím. Je tu pro mě v těžké situaci stejně, jako já byla pro něj.

Jela jsem k tátovi, jelikož chci být sama. Nikdo naštěstí nebyl doma a tak jsem šla do pokoje, kde jsem se zavřela a pustila si hudbu na televizi, jelikož jsem zapomněla kam jsem dala sluchátka. Klasika. Nejdůležitější věc, kterou potřebuju každý den. Petr ještě zůstal v restauraci spolu s klukama. Se svými myšlenkami jsem se zahrabala pod peřinu a snažila se uklidnit.

,,Jsi v pořádku?" jsem zmatená, jelikož mi ten hlas připomíná hlas kluka z tramvaje. Vyhrabu se zpoza peřiny, abych se ujistila, že je to on.

,,Jak si se sem dostal?" nakrčím obočí a utřu si oči. Musí na mě být opravdu krásný pohled. Obzvláště na mé červené, napuchlé oči.

,,Oknem." mrkne na mě a já se zasměju. ,,Petr mě pustil." pohladí mě po vlasech. Ten už určitě musí spát.

,,Musela to být zábava s ním jít domů." pokrčím rameny a usměju se. Snažím se ze všech sil, aby nepoznal, že jsem plakala. 

,,Už jsem si zvyknul." pokrčí rameny. Znělo to, jakoby ho tahal každý víkend. Nedivila bych se.

,,Jaké je vlastně tvé jméno?" zeptám se. ,,Ne počkej zkusím ho uhodnout. Tomáš ne Patrik, Adam, Michal?" začnu dříve, než mi stihnul odpovědět.

,,Ani jedno." usměje se. ,,Jmenuju se Calin." představí se.

,,Tak to by mě nenapadlo." vydechnu a zadívám se na slunečnice na stole, které jsem zapomněla dát do vázy. A sakra slzy jsou tu.

,,Copak se děje." Zeptá se ustaraně, když mi polštářkem prstu utře slzu, která mi stéká po tváři.

,,To nic jsem v pohodě." zamumlám. ,,Caline, co to děláš?" zeptám se ho se slzami v očích. A pozoruji, jak pomocí ovladače zesiluje zvuk na televizi. Jeho kroky míří mým směrem.

,,Snažím roztančit věci, co tě bolí." usměje se, když mi nabídne ruku a své dlaně položí na mé boky. V tuto chvíli se naše těla tisknou k sobě, následovně se začneme pohybovat do rytmu hudby. Chci, aby tato chvilka trvala, co nejdéle. Cítím se s ním moc hezky. Jeho úsměv mi dodává energii. ,,Přede mnou se přetvařovat nemusíš." zašeptá a já mu dám ruce na prsa. Pozoruji jeho laskavé oči zbarvené do tmavých odstínů.

------------------------------------------------------------------
Další kapitolka je tu! A tentokrát se konečně hlavní role ujme Calin🤍🧸  

Další kapitolka by měla být už zítra🤍🧸