Půlnoční slunečnice | Stein27, Calin, Dorian |

13. část - Blýská polaroid

,,Jasně to by jsme asi měly." kývnu na souhlas a my oba se rozběhneme k autu.

...

Vzbudím se, kupodivu dříve, než ostatní. Převléknu se do mých naprosto pohodlných šedě zbarvených tepláčků a tílka. Cestou do kuchyně si zpětně přehrávám, co se včera odehrálo. Opravdu jsem se včera políbila s Petrem. Já s ním, ale nic mít nechci. Nedokážu si s ním představit budoucnost. Teď to vyznělo blbě. Dobře od začátku. Zkrátka nechci s ním mít nic víc, než jen čistě přátelský vztah. Nemyslím si, že by bylo dobré, kdyby jsme byly spolu. Bylo by to něco, jako tma s temnotou. No ty jo, co já ještě více blbějšího nevymyslím fakt.

,,Čauko, princezno." pozdraví mě tiše Petr, který právě míchá vajíčka. Tak asi jsem nebyla vzhůru dříve, než všichni ostatní.

,,Dobré ráno." usměju se, když se předkloním, abych si chytla vlasy do drdolu.
,,Co je?" zeptám se ho nechápavě, když uvidím jeho výraz.

,,Ty máš piercing v břiše?" nevěřícně mě pozoruje.

,,Jo a co má bejt?" nakrčím obočí. No jo, tak mám piercing v pupíku, co má být?

,,Ne nic, jen jsem celkem šokovanej." zasměje se a dál se věnuje míchání.

,,Aha." pokrčím rameny a sednu si na linku. Pozoruju, každý jeho pohyb. ,,Hele to, co se stalo včera-"

,,Ne to je dobrý. Nemusíš to zase, až tak dramatizovat. Jen jsme se líbaly. Nic to neznamenalo." přeruší mě a já, jen sedím s otevřenou pusou. Na jednu stranu jsem ráda, že to bere takto, ale na druhou mě to mrzí. Vlastně, ani nevím proč. Vždyť jsem to, tak chtěla, nebo ne? Poslední dobou jsem zmatenější, než kdy dřív.

,,Dobře." věnuji mu malý úsměv a seskočím, jelikož se vrhnu na krájení zeleniny. Vím, že to teď bude znít hodně divně, ale připadá mi to, jako by jsme byly manželé.

,,Co to tu máš?" polštářkem prstu mi přejede s hrůzou v očích po jizvě na rameni.

,,Kousek minulosti?" Snažím se vtipkovat, ale jeho výraz nevypadá, jako by se nijak zvláště bavil. Spíše ustaraně a zároveň dosti šokovaně.

,,Hele včera jsem se ti svěřil já se svou minulostí. Teď je řada na tobě." řekne, když vytáhne pečivo z chlebníku.

,,Ono v podstatě není, co říkat. Zkrátka jsem chodila s klukem, který měl potíže s pitím a když měl v sobě hodně alkoholu byl hodně agresivní. Zde je výsledek." poukážu na jizvu.

,,On tě bil?" všimnu si, jak se narovnal v zádech.

,,Ne to ne. Teda občas, ale to nebyl on. Věř mi nabyla jsem s ním čtyři roky, jen tak." snažím se ho ujistit, že nejsem nějaký chudáček. I já se nesmím napít alkoholu jinak dělám hrozný věci.

,,Čtyři roky? To je celkem dlouhá doba."

,,No jo." pokrčím rameny.