Půlnoční slunečnice | Stein27, Calin, Dorian |

8. čast - Nenávist

Jakoby se snazil všechny okolo odehnat.

...

Otevřu oči a nemůžu se hnout, jelikož mě Petr doslova zalehnul. Snažím se o uniknutí z jeho objetí, ale je to těžší, než jsem myslela. Kolik ten kluk sakra váží?

Po půlhodině jsem na svobodě a můžu dýchat. Myslím, že jen to naposledy, co jsem s ním spala v jedné posteli. Pro mé dobro raději příště odejít. Přikryju ho a odcházím do kuchyně, jelikož jsem z toho nadlidského výkonu dostala hlad. Otevřu lednici a zjistím, že tam nic není. Bezva, takže ti mám, jako umřít hlady? Vezmu si jablko a nakrájím jej na plátky. Je neuvěřitelné, že v lednici táta nic nemá.

,,Dobré ráno, princezno." zašeptá mi do vlasů Petr a já poskočím leknutím. Ten kluk není normální.

,,Jsi normální?" otočím se na něj s kopím nože směrem k němu.

,,Hele klídek, ano?" zvedne ruce nad hlavu se smíchem. ,,Jsi nebezpečná." nadzvedne obočí a já nůž odložím na linku. ,,To se mi, ale líbí." pohladí mě po zádech, když otevírá lednici. Asi se včera uhodil do hlavy, jak sebou mrcasil. Ani bych se tomu nedivila.

,,Nic tam není, už jsem se dívala." ukousnu kousek jablka.

,,Super. Velký barák, jako kráva, ale jídlo nic." zavře lednici a opře se o linku.

,,Co je?" zeptám se ho, když si všimnu, jak mě pozoruje.

,,Dáš mi kousnout?" nakloní hlavu na stranu a udělá psí oči.

,,Hm." pokrčím rameny a vezmu kousek jablka. Jdu k němu, když se u něj zastavím otevře pusu, ale já si kousek hodím do své.
,,Nejspíše nedám." otočím se a jdu ke zbytku nakrájeného jablka.

,,Jak chceš." zasměje se a otevře mrazák. Vytáhne zmrzlinu a mě se rozzáří oči. ,,Co, tak koukáš." vezme si lžičku a nabere kousek mražené zmrzliny v kelímku.

,,Chci taky." nakrčím zoufale obočí.

,,Co za to, zlato." provokuje jezením zmrzliny. Když jde o jídlo jsem schopná naslibovat prakticky, cokoliv.

,,Nic." odfrknu. Ale v posledních pár sekundách jsem si to rozmyslela.

,,Lituji špatná odpověď." otočí se na patách směrem do schodů. ,,Vlastně bych ti nedal ani kousek."

,,A to jako, proč?" zkřížím ruce na prsou.

,,Jelikož mi tady měl někdo včera nechat hranolky. A ještě jsem je dneska neměl. To je divný." A jo. Vzpomínám si, že jsem je snědla. Tak toho asi nepřesvědčím. ,,Jo a kdyby dneska zvonila, taková malá zrzka, tak neotvírej. Dík." To víš, že jo. Tebe, tak budu poslouchat.

Po zbytek víkendu jsme se moc nebavily, jelikož měl v pokoji pomalu, každé dvě hodiny jinou dívku. Upřímně je hodně lituju.

Vejdu do kuchyně, kde si napustím vodu do sklenice. Najednou se domem rozezní zvonek.

,,Petře!" řvu do horního patra, ale on nikde. Opět se rozezní zvonek a já jdu otevřít.

,,Ahoj?" nakrčí obočí zrzka, která nevypadá zrovna dvakrát šťastně. Takže to je ta, které nemám otevírat? Hm, asi je už pozdě.

,,Čau." napiju se vody.

,,Je tu Petr?" zeptá se a bez pozvání vkročí dovnitř. Jasný pojď dál, jako doma.

,,Nevím od rána jsem ho neviděla." pokrčím rameny, když v tom se z horního patra ozve dívčí smích. A sakra.

,,Počkej!" běžím za ní do Petrova pokoje, i navzdory tomu, že jsem přesvědčena, že bych nechtěla vidět, co se v té místnosti odehrává.

Rozrazí dveře a já už, jen díky jejímu výrazu poznám, co se tam děje. Přesto jsem se, ale musela podívat.

,,Do prdele!" s otevřenou pusou pozoruju Petra, který zaskočeně kouká na nás obě. Myslím, že dneska budu mýt noční můry já.

,,Petře?" zamumlá skrze slzy zrzka stojící vedle mě. ,,Já to věděla." kýve hlavou ze strany na stranu a vyběhne zase na zpět. Tyy jo ta se naběhá. Já bych mu dala do huby a byl by klid.

,,Nech si to vysvětlit!" volá, když si oblékne tričko.

,,Co chceš sakra vysvětlovat?" nechápavě se na něj podívám a následovně i na dívku, která se obléká.

,,Sklapni. Neříkal jsem ti náhodou něco o otevírání?" zvýší hlas.

,,Asi. Moc tě neposlouchám víš miláčku." pošlu mu vzdušnou pusu.

,,Nenávidím tě." řekne chladně a já se dotčeně chytím za srdce.

,,Taky tě miluju." oznámím mu s ironií v hlase a očima v sloup.

Zatím, co se uvnitř hádají já ležím na lehátku a užívám si teplo slunečních paprsků. Vím asi to bylo více, než hnusné bylo to přímo podlé, ale nemůže tu holku tahat za nos. Nezaslouží si to.

Slyším za sebou zrychlené kroky a je mi jasné, že to bude Petr.

,,Můžeš mi laskavě vysvětlit, proč si ji pustila dovnitř?" postaví se naproti mě hodně naštvaný.

,,Nepustila ona šla sama. Nemůžu za to, že tě tvoje kráska nahoře prozradila smíchem." pokrčím rameny.

,,Děláš si ze mě srandu, že jo?" zkříží ruce na prsou.

,,Nemůžeš těm holkám neustále lhát." sednu si na lehátko, aby věděl, že to myslím vážně.

,,Tobě může být úplně u prdele, co můžu a co ne." rozmáchne rukama do stran.

,,Tak proč, tak vyvádíš, že jsem ji otevřela, když je máš stejně jenom do postele!" vykřiknu a on zatne pěsti. ,,Takže se hoď do klidu." lehnu si na zpět a nasadím si sluneční brýle.

,,Hoď se do klidu." zasměje se ironicky a odejde mi z dohledu. Chvíli si myslím, že odešel, když v tom mě shodí do bazénu, tím, že mě vyklopí z lehátka.

,,Jsi nějaká mokrá, ne?" odfrkne a já si suším tričko. ,,Sekne ti to kotě." mrkne na mě. Kolikrát mu mám ještě říkat, že nejsem žádné kotě.

,,Jdi se vycpat Petře." křiknu na něj, když se otočí k odchodu ukáže mi prostředníček. Já toho kluka zabiju. Nenávidím ho.

-------‐-------------‐-----------------------------------------------------

Ahojte zlatíčka moje🤍

Trošku krátká kapitolka uznávám, ale nahradím vám to v další kapitolce.

Myslela jsem si, že budu aktivnější, ale tak trochu se do psaní připletla škola. Přesto se budu snažit, co nejvíce. Proto prosím omluvte překlepy, sice jsem si to po sobě přečetla, ale ne moc pozorně.

Vděčím vám za podporu jsou tu opravdu, tak úžasní lidé za které jsem moc vděčná🤍 Doufám, že jste všichni první den ve škole zvládly 🤍 Můžete klidně popsat o vašich prvních pocitech a tak🤍

Mějte se krásně a ať se daří ve škole, takže u další kapitolky AHOJKY!🤍🧸