Půlnoční slunečnice | Stein27, Calin, Dorian |

2. část - Memories

Zastavím na benzínové pumpě, abych mohla zavolat tátovi. Nevím, co mě to napadlo, ale co vím je, že potřebuju být teď, co nejdál od tohohle života.

,,Platí, ještě nabídka na strávení prázdnin u tebe?" vychrlím ze sebe, tak rychle, aby neslyšel, že pláču.

To jsem, ale ještě nevěděla, co mě čeká...

...

,,J-Jasně, že platí." zaskočeně odpoví. ,,Stalo se něco?"

,,Ne, nic." utřu si slzy, při vystupování z auta, abych si mohla zapálit. Vím, je to nezdravé a škodí to plicím, ale zahání to stres, alespoň v mém případě.

,,Dobře, kdy přesně přijedeš?" jeho hlas zní dosti nejistě.

,,To nevím. Chci si ještě něco zařídit, než odjedu." Nemůžu mu přece říct, že potřebuju chvíli čas, na to se sebrat.

,,Fajn, tak potom dej vědět." řekne, když zavěsí. Mám trochu zvláštní pocit. Jsem zvědavá, co na to řekne mamka.

Potáhnou kouř z cigarety do plic. Nemůžu na něj přestat myslet. Přeci jen je těžké zapomenout na někoho, kdo pro vás znamenal hodně. V mém případě je to doslova láska ze střední. Vzpomínám si, jak jsem nastoupila do prvního ročníku na střední škole, kde jsem se s ním hned první den setkala.

~ memories ~

,,Kdo to je?" zeptám se s plnou pusou salátu, který jsem si koupila namísto obědu.

,,To je David Albrecht." kývne jeho směrem Sára, se kterou jsem se poznala před hodinou biologie. ,,Je to nejhezčí kluk na škole, ale bacha rádoby láme srdce. Raději se drž dál." upozorní mě, když vidličkou napíchne kousek bramboru.

,,Láme srdce, jako vážně?" zasměju se. Zaujme mě jeho potetovaná tvář a krk. Nad odbočím má inkoustem napsáno flip. Muselo to opravdu hodně bolet.

,,Jo, bohužel i mě."

,,Cože, kdy?" zajímám se.

,,No bude to, asi několik dní zpátky. Zkrátka se se mnou, jen vyspal a pak prostě čau." pokrčí zoufale rameny. ,,Všichni mi říkali, ať si dávám pozor. Jenomže on byl, tak hodný a zatraceně roztomilý, jen proto aby mě dostal do postele. Nešlo odmítnout." sklopí zrak. To mě donutí jí chytit dlaň.

,,Jsi úžasná holka a on si tě nezaslouží. Je to jen arogantní ubožák nic jiného." usměju se, doufajíc v to, že mi jej opětuje. Namísto úsměvu její šokovaný pohled míří za mě.

,,Tak arogantní ubožák, jo?" chraplavý, hluboký hlas se ozve za mými zády. Poskočím leknutím a hned na to ztuhnu.

,,A nemám pravdu?" otočím se na něj s nakrčeným obočím, když severu svou veškerou odvahu.

,,Důvod?" zazubí se. Proboha ten úsměv?

,,To se mě opravdu ptáš na důvod? Myslíš si, že je v pořádku holky mít, jen na jednu noc a pak je odkopnout? Mě teda ne." rozmáchnu rukama do stran s vážným pohledem. ,,Čemu se, jako směješ?" zkřížím ruce na prsou.

,,Víš, že jsi roztomilá, když se zlobíš." skousne si ret a prohrábne hnědě zbarvené vlasy.

,,A víš ty, že jsi pěkný idiot?" usměju se, když vstanu. Následovně do něj při odchodu vrazím.