Půlnoční slunečnice | Stein27, Calin, Dorian |

3. část - Spolu poletíme

,,Já ho zabiju." rychlím krokem se vydá ke dveřím.

...

Běžím za ním, aby neudělal věc, které by potom litoval a ve výsledku i já. Dojde mi, že jsem mu hádku, kde mi tu jizvu David udělal, zatajila. Udělala jsem to přesně, kvůli tomuto, protože jsem věděla, jak by reagoval.

,,Marťo, prosím. Nedělej to." zatarasím mu dveře, kdyby chtěl, tak klidně projde, jelikož je silnější, než já. To snad každý. ,,Prosím." požádám ho znovu.

,,Proč jsi mi to neřekla?" zadívá se na jizvu a následovně do mých očí. Teď bych si jednu vrazila za to, že jsem mu to zatajila.

,,Věděla jsem, že budeš takhle reagovat." chytím si osušku, která se mi sesouvala dolů. ,,David byl moc opilý a byl agresivní. Je to moje vina. Vyprovokovala jsem ho." pokrčím rameny. Bohužel je to pravda, jelikož, když jsem naštvaná, tak to vždycky stojí za to.

,,Noro, i kdyby jsi ho vyprovokovala čímkoliv. Nemá na tebe, co sahat." pohladí mě po ruce a já se na něj následovně usměju. Zabrnění telefonu v jeho kapsy kalhot, naruší atmosféru. ,,Musím na chvilku odejít." zamračí se na display telefonu.

,,Slib mi, že mu nic neuděláš." zakňourám a snažím se o spí oči.

,,Netýká se to Davida," objasní, když si telefon dá zpět do kapsy. ,,kdyby něco, volej." dá mi pusu na líčko a zmizí za dveřmi. Nevím, proč, ale mám divný pocit. Doufám, že se do ničeho nezapletl.

Odevzdaně vydechnu, když se odeberu do obýváku, kde mám tašku s věcmi. V hlavě si vymýšlím několik scénářů, jak řeknu mamce o stěhování k tátovi. Už teď vím, že nebude vůbec nadšená. Nerozešli se vůbec v dobrém. Zapnu hudbu na televizi, abych si alespoň trochu zlepšila náladu. Samozřejmě, že to vůbec nepomáhá, ale snaha byla. Po hodině hrabání v pokrčeném oblečení mé cestovní tašky. Vytáhnu kraťasy a tričko, které mi daroval David. Legrační je, že veškeré věci, které mám zabalené jsou od něj. Kraťasy už mám oblečené teď už zbývá, jen tričko. Pustím osušku, která volně spadne na zem a popadnu tričko.

Odemykání dveří mi málem způsobí infarkt, co nejrychleji si přetáhnu tričko přes hlavu, jelikož moc dobře vím kolik lidí má klíč od tohohle bytu. Doufám, že to nebude Marťova přítelkyně. Nevím jestli bych měla náladu jí tuhle situaci popisovat, jelikož je přehnaně žárlivá.

Jsem zvědavá, kdo to je a tak jdu do chodby, abych mohla otevřít.

,,Ahoj, zlato?" překvapeně mě pozoruje David, který se opírá o futra dveří, aby se mohl nadechnout.

,,Co tady sakra děláš?" rozhodím rukama do stran. Možná bych teď byla raději, kdyby to byla Marťova přítelkyně.

,,No já jsem chtěl navštívit svého milovaného brášku." narovná se v zádech a jde do chodby.

,,Dobrej vtip." odfrknu a jdu do obýváku.

,,Nelžu." začne si pohrávat s prsty, tak pokaždé poznám, že mi lže.

,,Davide?" zkřížím ruce na prsou. V tuhle chvíli stojíme, každý na jiné straně místnosti.

,,Dobře fajn." vydechne. ,,Chtěl jsem od něj zjistit, kde bydlí tvůj táta, protože jsem věděla, že se nejdříve zdržíš tu." objasní. ,,Mimochodem, pěkný tričko." mrkne mým směrem a já na něj vypláznu jazyk.

,,K čemu by ti to jako bylo dobré? Já nestojím o to, abys za mnou jezdil a omlouval se mi." předstírám, že je mi to jedno, i když vím, že pozná pravdu. Přeci, jen jsme spolu byly skoro pět let.

,,Pochop, že já o tebe nechci přijít." zoufale se na mě podívá. Nad tím měl pomyslet dříve než se vyspal s tou...holkou.

,,Musíš pochopit, že potřebuju na chvíli od tohohle života pauzu. Už mě unavuje na tebe věčně čekat a doufat, že nepřijdeš opilý. Opakuju ti to stále dokola. A proto mi dej měsíc u táty, abych si to srovnala v hlavě." pozoruju jeho šokovaný výraz, doufajíc v to, že pochopí.

,,Jasně, chápu." věnuje mi malý náznak úsměvu, když je na odchodu. ,,Jo a chci, aby sis pamatovala jednu věc." otočí se mým směrem.

Natočím hlavu na stranu a nechápavě nakrčím obočí. Začínám cítit nervozitu, jelikož si nejsem jistá jestli se z toho nesložím.

Neuběhne ani minuta a jeho rty se tisknou na ty mé.

,,Miluju tě." zadívá se mi do očí a následuje něžný polibek na čelo. Zoufale si povzdychne, když mi polštářkem prstu přejede po spodním rtu. Zavřu oči, abych si tento okamžik mohla zapamatovat, jelikož se to nastává často.

Když otevřu oči vidím, jak odchází. ,,Davide!" vykřiknu, proto abych mu překazila v odchodu. Prvé jsem ho chtěla nechat v klidu odejít, ale potom, co se stalo. Nemůžu.

Jakmile se otočí skočím na něj a on na chvíli ztratí rovnováhu, jelikož to vůbec nečekal. I já jsem dosti překvapená, co to právě dělám. Naštěstí se opře o stěnu, která mu napomůže k tomu, aby neupadl. Jeho rty se z mých přemístí na můj krk, kde zapojí i zuby. V tentýž dobu mě stihne přitisknut na stěnu. Bolest, kterou právě cítím na levé straně svého krku mě rozpálíme čím dál tím více a přestávám se ovládat. Svleču mu tričko, čímž odhalím jeho potetovanou hruď, která mě nejvíce baví. Možná dělám chybu, ale já mu prostě nedokážu odvolat, jak už několikrát předtím.

Ráno se probudím ležíc na Davidové hrudi. Usnuly jsme na sedačce, kde jsme se včera pořádně vyřádily. Teda, alespoň celý pokoj, tak vypadá. Potichu vstanu a jdu to trochu pouklízet, jelikož bych chtěla, co nejdříve vyrazit. Při řádném úklidu zahlédnu do ložnice, abych se přesvědčila, jestli je už Marťa doma nebo ne. Dojdu, ale k zjištění, že v posteli zatím ještě nikdo neležel, kde je? Začínám mít o něj velký strach.

Mám douklízeno a vezmu telefon, abych se podívala jestli mi Marťa napsal. Bohužel. Vezmu papír, který se válí pod stolem spolu s propiskou. Chci napsat, jen že odjíždím, aby to David věděl. Jakmile dopíšu odložím propisku a odhrnu mu vlasy z čela, abych mu mohla dát pusu. Když se odtáhnu všimnu si, jak mu cuknou koutky do stran. Je tak roztomilý. Cítím, jak se mi do očí hrnou slzy. Musím jít, nebo bych tu ještě zůstala a to já nechci. Nebo, jo? Jsem zmatená, už ani nevím, co chci.

Převleču se a vezmu tašku ze země, když si sednu do auta vrátí se mi vzpomínky na včerejší noc. Opravdu to chci? Tahle otázka se mi pořád dokola opakovala v hlavě. Jo jistě, že chci. Potřebuju chvíli pauzu a navíc nebylo by na škodu si urovnat vztahy s tátou. Teď, jen už zbývá říct to mámě bez toho, aniž by byla nějaká hádka.

------------------------------------------------------------------

Konečně po dlouhé době slibovaná kapitolka. Doufám, že se líbí. Budu se snažit další napsat, co nejdřív, ale mám teď toho moc 🤍🧸

Jinak založila jsem si před pár dny fanpage na Calina calin.pan.fp budu se tam snažit dávat originální příspěvky, takže tak🤍🧸

Patří vám jedno velké díky za aktivitou, jak u tohoto příběhu, tak u Ráj plný slunečnic 🤍

Zatím pa zlatíčka moje🤍🧸