Půlnoční slunečnice | Stein27, Calin, Dorian |

14. čast - Jizvy

,,Necháme pro dnešek minulost minulostí a soustředíme se na přítomnost, co ty na to, k
lásko?" pohladí mě po vlasech a já, jen s úsměvem přiklání na souhlas.

...

,,Dobré ráno." zašeptá mi Calin do vlasů a následovně políbí. S úsměvem se posadím a protřu si oči. Nadzvednu obočí úžasem, jelikož přede mnou stojí tácek se snídaní, kterou mi Calin donesl, až do postele.

,,To není sen?" začnu se štípat do ruky.

,,Ne není." se smíchem mi položí dlaň na mou, abych toho nechala.

,,Děkuji moc, ani nevím, jestli si tě vůbec zasloužím." podívám se na něj a on se zamračí. Svalí mě na záda a objeví se nade mnou.

,,Tohle neříkej." snaží se o důležitý tón.

,,Nebo, co?" věnuji mu vyzívavý pohled. Usměje se a začne mě lechtat.

,,Caline, přestaň!" křičím, když už nemůžu popadnout dech. Přestane a lehne si vedle mě a já si položím hlavu na jeho hruď. Vezmu mu dlaň a propletu naše prsty. ,,Děkuju za včerejšek." zamumlám.

,,Myslím, že já bych měl spíše poděkovat tobě." slyším, jak se směje. Pozoruju a snažím se každý detail jeho pokoje zaznamenat. Můj zrak se upne na jeden s plagátů.

,,Ty posloucháš AC/DC?" vyskočím z postele, tak rychle, že to pomalu ani nepostřehl.

,,Jasně, že jo." sedne si.

,,Miluju jejich hudbu, byla jsem na jejich koncertě byla to neskutečná energie." jdu blíže k plagátu.

,,Vážně?" nakrčí obočí.

,,Jo. Stejně, jako Nirvanu, Metallicu a další rockové kapely." pokrčím rameny a dál studuju plagát. ,,Můj pokoj se skládá z plagátů a gramofonových desek."

,,Gramofonových desek?" zopakuje.

,,Jo mám snad všechny skladby." kývnu

,,Jsi snad jediný člověk, který by v tomhle věku měl desky a poslouchal je. Rozuměla by sis s mojí babi." zasměje se a já se zamračím. Všimnu si polštáře, který leží na gauči, tak neváhám a házím jeho směrem. Trefím se.

,,To máš za to." hodím vlasy.

,,Jsi samé překvapení."

,,Proč. Ne, počkej. Nic, neříkej. Myslel sis, že jsem jedna s těch upjatých princezniček. V tom případě tě, ale budu muset zklamat. Jelikož jsem jiná než si myslíš." jdu k němu. ,,Věř mi, kdybys mě potkal před rokem. Nepoznal bys mě." zašeptám mu do ucha a jdu dále studovat jeho pokoj.

,,No, když myslíš." pokrčí rameny a pozoruje každý můj krok. ,,Úsměv." řekne, když se otočim jeho směrem. Cvaknutí polaroidu rozezní celým pokojem.

,,Ty jsi, ale. To není fér. Nebyla jsem upravená." poznamenám, když se snažím o upravení řasenky v zrcadle.

,, Žádná upjatá princeznička." mrkne na mě. ,,Právě, že jsi krásná, tak jak jsi." usměje se a já mu úsměv v odrazu zrcadla oplatím. Jdu k němu a obejmu ho kolem krku. On mě chytí za stehna.

,,Mám hlad." řeknu, když mu dám pusu do vlasů.

,,Čekal jsem něco úplně jiného, ale dobře." pokrčí rameny. Sednu si na postel vedle něj a vezmu si lívanec ve tvaru srdce. Všimnu si, jak opět bere polaroid a tak si lívanec přiložím na místo, kde je srdce, pošlu mu vzdušnou pusu a on mě vyfotí.