Půlnoční slunečnice | Stein27, Calin, Dorian |

18. část - Pojď sem proměním tě Edward

,,Miluju tě, Caline." zamumlám, když se ponořím do ráje snů.

...

Vzbudím se a je mi kupodivu mnohem lépe, než včera. Pomalu se zvednu do sedu a následovně se postavím. Calin ještě spí. Málem se rozteču, protože vypadá, jako roztomilé štěně. Potichu se odplížím do koupelny, kde následovně obstarám ranní hygienu. Co to včera mělo, jako být? Moje tělo vyhlásilo stávku, nebo nechápu.

,,Jsem rád, že už je ti lépe." Calinovi ruce mě obejmou kolem pasu a dá pusu na líčko.

,,Ano. Je mi mnohem lépe." usměju se a kývnu na souhlas. ,,Děkuju, že jsi tu se mnou byl. Nevím, co bych bez tebe dělala." otočím se jeho směrem a políbím.

,,Pro tebe cokoliv." dá mi vlasy za ucho. ,,Hlavně, že jsi v pořádku. A teď se padej převléct." mrkne na mě.

,,Tss. Jsi milej." bouchnu ho do ramene a opouštím koupelnu. ,,Proč se vůbec převlékám?" křičím na Calina z pokoje do koupelny, když si svléknu jeho tričko. Pohlédnu do zrcadla a zděsím se mé břicho pokrývají dvě modřiny a na rukou jich mám taky pár. Co to, jako má být?

,,Protože, než tě hodím domů někam tě chci vzít." objeví se mezi dveřmi v teplácích s kartáčkem v puse. Dám si rychle tričko přes horní část těla a on přivře podezíravě oči.

,,Já už tě viděl. Nemusíš se přede mnou stydět." jde ke mě a vezme mi tričko z rukou. ,,Co to?" zaraženě pozoruje modřiny.

,,Nemám vůbec tušení." pokrčím rameny. ,,Ale to neřeš." obléknu si šaty, které jsem měla včera, jen chvíli.

,,Noro, ale, co když je to vážný. Jestli sis to neudělala sama a ani já, tak-"

,,Ale, prosím tě. Víš kolikrát jsem se bouchla a nevěděla, jak?" skočím mu do řeči.

,,Dobře, ale slib mi, že na sebe budeš dávat pozor." pohladí mě po vlasech a já kývnu.

Calin zaparkoval a já nevěděla absolutně, kde jsme.

,,Chtěl jsme tě sem vzít, už dávno. Připravená?" zeptá se a já nadšeně přikývnu. Vystoupíme a jdeme kolem obchodního centra, už jsem si myslela, že půjdeme dovnitř, ale jeho kroky směřují do ulic. Chytí mě za ruku, jelikož viděl, že jsem ztracená. Najednou bez jakéhokoliv upozornění zabočí do strany a zatáhl mě s sebou.

,,O můj bože." rozplývám se, jelikož se objevíme v prodejně s gramofonovými deskami. Můj splněný sen. To snad není pravda.

,,Líbí?" zašeptá mi do vlasů.

,,Žertuješ? Jsem, jako v sedmém nebi!" vykřiknu radostí, když ho obejmu. Naštěstí je v prodejně, jen pár lidí.

Přijedeme před dům táty a já vystupuju. Calin mi koupil pár desek a já se cítím, jako by to byly moje moje děti. Jo, vím jsem divná.

,,Ty nejdeš se mnou?" zeptám se, když nevystoupí.

,,Ne, ještě si musím, něco zařídit." usměje se. ,,Pozdravuj ode mě Petra."