Půlnoční slunečnice | Stein27, Calin, Dorian |

4. čast - Kdo jsi?

Teď, jen už zbývá říct to mámě bez toho, aniž by byla nějaká hádka.

...

,,Mami?" zavolám do chodby bytu, když odemknu. Ten klíč jsem nepoužila už tři roky. I přes všechny naše hádky mi chyběla.

,,Ahojky, zlato?" šokovaně mě pozdraví, když vejde do chodby v pánské bílé košili, kterou se pokouší zapnout pomocí knoflíků. ,,Co tady děláš?" usměje se, když si sepne rozcuchané vlasy. Myslím si, že jsem přišla hodně nevhod.

,,Jen jsem se chtěla stavit a pobavit se." zazubím se a ona nakrčí obočí, jako náznak podezření.

,,Co se děje?" zeptá se, když mě obejme. Nikdy jsem nebyla více nervóznější. Chvíli přemýšlím, jak jí to říct, ale můj mozek se rozhodl, že se mnou nebude spolupracovat.

,,Chci strávit prázdniny u táty." zamumlám. Nechtěla jsem to prodlužovat, nebo spíše vymýšlet různé lži, kterým by stejně nevěřila. Sice její pohled teď nevypadá dvakrát přesvědčivě, ale tak už to nejde vzít zpět.

,,Co?" odtáhne se a její nesouhlas v pohledu mě donutí přemýšlet nad tím, jestli to nebyla chyba. ,,Jak tě to napadlo? To nejde!" rozkřikne se po celém bytu.

,,Každý si zaslouží druhou šanci no ne?" snažím se o zlehčení atmosféry.

,,Jako vážně? Nikam nejedeš!" vykřikne a odchází do kuchyně. Nechápavě jí pozoruju. Věděla jsem, že to bude problém.

,,Mami, ale-"

,,Žádné, ale. Vždyť ty ho, ani pořádně neznáš." nakrčí obočí a já zkřížím ruce na prsou.

,,Ano to vím, ale nebylo by špatné odjet z Prahy." pokrčím rameny.

,,Počkej moment." nechápavě ne mě pohlédne. ,,On už nebydlí v Praze?" zamračí se.

,,Ne, psal mi adresu. Má dům v Brně." upřesním.

,,To je snad dvě sta kilometrů daleko." dá ruce v bok. Bude to ještě těžší, než jsem si myslela. ,,A co tak najednou, že chceš odjet z Prahy?"

,,To je jedno." nechci jí vysvětlovat nic, co se týče Davida, jelikož ho nemá zrovna dvakrát v lásce. Stále si o něm myslí, že je feťák, kvůli celému potetovanému tělu.

,,Já jsem ti říkala, že to není dlouhodobý vztah. Odkopl tě, že?"

,,Cože? Ne!" vykřiknu. ,,Opravdu ti přijde, že čtyři roky je krátká doba?" neměla Davida ráda, už od prvního setkání, kdy jsem ho přivedla domů.

,,Víš, co je mi to jedno. Jeď si kam chceš, ale nechoď za mnou brečet, že ti táta ublížil." zamumlá a otočí se ke mě zády, jelikož si dělá kávu.

,,Dobře." nemám na to, co jiného říct. Věděla jsem, že nebude nadšená, ale nevěděla jsem, že mi řekne zrovna toto. Cítím, jak se mi oči hrnou slzami. Odcházím s pocitem viny a výčitky svědomí. Možná by bylo lepší jí to raději neříkat a nechat ji v pocitu, že jsem stále s Davidem, i když ani z toho neměla zrovna dvakrát radost.

Nebudu lhát najít v Brně dům mého otce není zrovna nejlehčí. Konečně dojedu na adresu a div mi nespadne brada. Dům je obrovský s nádhernou zahradou. Auto nechám stát na příjezdové cestě, jakmile popadnu telefon. Zavolám tátovi.

,,Ahoj, jsem tu." oznámím mu. Doufajíc v to, že mi přijde otevřít a přivítá mě.

,,Je odemčeno. Běž do dovnitř Noro. Teď musím něco dořešit za deset minutek jsem doma. Pa." zavěsil. To si že mě dělá, jako srandu? S naštvaným výrazem schovám telefon do kapsy kalhot. Mám pocit, že umřu horkem a nedostatkem tekutin. Vezmu tašku a vcházím do domu.

,,Panebože." vydechnu úžasem. Celý dům je moderně zařízený, ale taky nezabydlený. Jako bych stála v prodejně s nábytkem, kde mají ty nádherně zařízené pokojové byty, které jsou až moc předražené. Nejsem vůbec zvyklá na takový přepych. Díky lesklé podlaze začnu mýt výčitky svědomí, že jsem si boty nezula už před vchodovými dveřmi. Nevadí napravím to teď. Snad si toho nikdo nevšimne. Z odbavování celého domu mě přeruší zpráva od táty.

Pokoj máš v horním patře s balkónem.

Málem mi vypadnou oči z důlků. To znamená, že budu mít vlastní balkón. No ty vole.

Doslova vyběhnu schody nahoru. Přepadne mě náhlý zmatek, jelikož je tu pokojů, jako v nějakém hotelu.

Na konci chodby. Mimochodem.

Doplnil následující zprávou. A já se vydala na konec chodby, kde čekaly dveře nejspíše od mého pokoje. Jak může někdo, jako můj táta vlastnit, tak nádherný dům. Vždyť to ani nejde. Myslela jsem si, že takové domy bývají, jen ve filmech. Dokonce mám i vlastní koupelnu.

Jakmile si vybalím a obleču se do bílých kraťasů a crop-top tílka ve stejné barvě. Jdu na balkón, kde je nádherný výhled na obrovskou zahradu. Možná jsem chtěla odjet pryč z Prahy kvůli Davidovi, ale teď si začínám uvědomovat, že mi moc chybí. Chvíli si prohlížím velkou plochu zahrady, abych zjistila, kde to vlastně budu trávit půlku prázdnin.

...

,,Do prdele!" vykřiknu, když zahlédnu, jak se z vody vynořil kluk, až s bílé zbarvenými vlasy, které díky paprskům slunce, jen zářily. Kapky vody mu stékaly po vypracovaném těle. S otevřenou pusou, tam nehybně stojím, když pohlédne mým směrem. V rychlosti si dřepnu a modlím se, aby si mě nevšiml.

Měl pár tetování po těle. Méně, než má David. Samozřejmě. Po dlouhém přemlouvání samu sebe jsem usoudila, že by nebylo špatné zjistit, kdo to je, nebo alespoň, co tu dělá. Sejdu schody a mířím do kuchyně, kde se kluk z bazénu opírá o lesklou bílou linku.

,,Ahoj." s pobaveným úšklebkem pozoruje můj zaskočený výraz. Zaujme mě kroužek piercingu na pravé straně nosu, jelikož mám taky. Akorát v pupíku. Je to na dlouhé vyprávění.

,,A-ahoj?" nejistě ho pozdravím na zpět, přičemž se zakoktám, jelikož mě zaskočí jeho obnažená hruď. Sluneční paprsky, které pronikají skrze žaluzie se odrážejí od jeho snědé pokožky pokryté kapkami vody.
,,Lívance?" zazubí se, když kousne do melounu.

,,Kdo jsi?" nakrčím obočí. On, jen roztomile nakrčí nos a odloží meloun na talíř.
Ve vteřině se objeví u mě a já zůstanu stát, jako přikovaná.

,,Před takovýma, jako já tě maminka varovala." zašeptá mi pobaveně do ucha a já si všimnu vytetovaného pavouka, který mu pokrývá krk. Než se stihnu vzpamatovat vychází schody nahoru.

,,Jo a mimochodem příště se zouvej venku," zastaví se a kývne směrem k podlaze u dveří. Sakra on si toho všiml. ,,princezno." otráveně doplní s očima v sloup. Je celkem hodně těžké vnímat, co říká, když je jeho tělo polonahé. Mé tváře se rázem zbarví do růžového odstínu. Po chvíli mi dojde, že mě oslovil princezno, což na mě absolutně nesedí, kdyby mě znal, tak to ví.

-----------------------------------------------------------------
Doufám, že se líbí, už je v průběhu konečně i Péťa🤍🧸

Vím možná vám to přijde moc uspěchané, ale nebojte se nic, jelikož jsem si nevěděla rady se začátkem, ale to nevadí. Teď už to bude, jen a jen lepší.🤍

Tedy, alespoň se o to pokusím🤍🧸