Půlnoční slunečnice | Stein27, Calin, Dorian |

30. část - Zmatená

,,Jak? Kdy? Proč?" nakrčím lítostně obočí. Ona ale místo odpovědi mlčí. Nechápavě kývu hlavou. Vezmu ji za ruku a odcházím k našemu stolu.

...

„Prosím, stůj!" zatáhne mě k sobě.

„Vždyť ten kluk ti ubližuje. To ti přijde normální?" zkřížím ruce na prsou čekajíc na její odpověď.

„Nech to být. Prosím." požádá mě se slzami v očích.

„Ale to je blbost. Nemůžeš to jen tak nechat být." vysvětluji, aby pochopila, že to opravdu v pořádku není.

„A není to snad moje a jeho věc?" poznamená hořce. Budu ignorovat, jak moc arogantně se mnou teď jedná.

„To ano, ale jak vidím tak to moc neřešíš." své oči přesunu na rameno zbarvené do tmavých odstínů. Ona si potáhne ramínko, aby modřinu zakryla. Pozoruju její zoufalí obličej. Je mi jí líto. „Pojď, půjdeme ke stolu. Slibuju, že nic neřeknu. Hlavně mi, ale ty slib, že s tím něco uděláš." usměju se, když jí vezmu kolem ramen.

„Kdyby to šlo." řekne přidušeně. Chtěla jsem se zeptat na milion otázek, ale nechtěla jsem ji trápit. Bolelo jí o tom mluvit. Což nechci.

...

„Tak, jak se má moje oslavenkyně?" zasměje se Calin, který si zamíchá kávu.

„Normálně, jako jiné dny." pokrčím rameny a zachumlám se do hřejivé deky, protože sedíme na balkónu, kde fouká studený vítr.

„Dneska budu muset něco zařídit. Nebude ti tu po mě smutno?" otočí se na mě a já nakrčím obočí.

„Kam?" nasadím podezřívavý pohled. „Caline přece si mi slíbil, že-" utiší mě polibkem.

„Vím, co jsem slíbil. A neboj, už nikdy ti nebudu nic tajit." pohladí mě po tváři. „Teda až na tohle." jeho ústa se stočí do mírného úšklebku.

„A jak dlouho budu bez tebe?"

„Chvíli." uklidní mě a odejde se převléct do pokoje.

Opřu se o zeď a pozoruji lidi, kteří věci své psy. Dneska je den mojí oslavy a já si nejsem jistá, jestli Calin odjíždí právě kvůli tomu, nebo kvůli jiným věcem. Možná to jsou jen mé dedukce, ale mám pokaždé pocit, jakoby mi něco nechtěl říct. I když já bych mu neměla nic vyčítat. Z vymýšlení různých scénářů mě vyruší příchozí zpráva z Instagramu.

27wolfenstein

Před pátou tě vyzvednu

Neříkej nic Calinovi

nora_williams

Co když napíšu ne?

27wolfenstein

Bohužel, takovou zprávu neberu

nora_williams

A víš, že je mi to ukradené. Co bereš a co ne?

Kam chceš jet

27wolfenstein

Je to místo, které se ti bude líbit

A dál ti nic neřeknu

Nebuď zvědavá

Neodpovím, jen zobrazím. Asi mi nezbývá nic jiného, než vyčkat na jeho příjezd. Načež se zhrozím, když pohlédnu na hodiny. Je čtvrt na pět. A já vypadám, tak jak vypadám. Žádná sláva.