Půlnoční slunečnice | Stein27, Calin, Dorian |

39. část - Naposled

,,Panebože Noro. Jsi v pořádku?" Vytřeští oči Calin, co nás přišel přivítat.

,,Taky tě ráda vidím." Usměju se a snažím se ho přinutit věřit tomu, že ano. Nějak na to neodpověděl a raději mě objal, jsem za to vděčná, protože si neumím představit, co bych řekla. Mé kroky následují Calinovi, zvědavě se rozhlížím, jestli byt, mezi tím, co jsem tu nebyla prošel změnami. Vůbec, vše je při starém, což ve mně vyvolá nostalgii.

,,Tohle je Emma." Vyruší mě Calin ze zasnění vzpomínek. Stojí naproti vysoká bruneta, její oči září zelenou barvou.

,,Ahoj Emmo." Přátelsky ji pozdravím a objemu ji. Vypadá velmi mile. Doufám, že Calin bude šťastný. Tak moc bych si to přála, zasloužil by si to.

,,Ahoj, Calin mi o tobě tolik vyprávěl." Poznamená a já se zazubím, trochu se zaleknu, doufám, že pouze v dobrém. Calin nám namíchal drinky a já jsem s Emmou mezi tím šla na záchod, jelikož v bytě bylo mnoho cizích lidí.

,,Víš Calin mi povídal o tom, že o tebe má strach, něco mu říká, že tě pomalu ztrácí a on je z toho hodně šťastný. Vím- cítím, že tě miluje, ale taky vím, že by chtěl milovat i mě. Jenomže není schopný- kvůli tomu, co se ti děje. Vím nic mi do toho není, ale-" začne se mi svěřovat při čůrání. Velmi vhodná chvíle a tohle téma. Má v něčem pravdu, potřebovala bych to už konečně někomu říct, nejen že jsem to všem řekla v dopisech, ale říct to i teď, jenomže já vím, že všechny v mém okolí by to vzalo.

,,Jsem ti moc vděčná, že tu pro něj si. Jsi to nejlepší, co toho kluka mohlo potkat a proto prosím nevzdávej to s ním, on je opravdu úžasný a dá ti vše, co ti na očích uvidí." Usměji se a cítím slzu, co mi stéká po tváři.

,,Vím to." Kývne. ,,Vím, že se neznáme, ale taky vím, že tě to trápí, též je mi jasné, že se mi s tím nebudeš chtít svěřit, ale- když ti slíbím, že to nikomu nepovím a jen tě vyslechnu." Nabízí mi. Sama v sobě si hraji s myšlenkou toho, že to opravdu udělám.

,,Kdyby se to jeden s těch dvou dozvěděl dříve, nežli se to stane. Nevím, jestli by to unesli- i tak vím, že je to zlomí. Moc mě to mrzí, víš? Já to tak nechtěla." Mé slzy začínají nabírat na síle.

,,No, tak zlato, ty za to přeci nemůžeš, nikdo." Objímá mě a pevně drží ve své náruči.

,,Já to vím. Nezaslouží si to, abych to tajila." Utřu si poslední slzu, co mi stékala po tváři. ,,Víš, Emmo, mám už jen pár dní, cítím to, mé tělo už je bez veškeré energie, proto si chci ty poslední dny užít naplno." Úsměv rázem vystřídá slzy.

,,Proboha." Z jejího pohledu lze zřetelně číst, že si uvědomuje vážnost situace. Nejspíš netušila, jak moc vážné to je.

,,Ale to je v pořádku, to nevadí." Pohladím jí po stehně.

,,T-to mě moc mrzí, jak ti mužů pomoct, musí existovat něco, co by to mohlo pomoct." Zakoktá se a já kývnu hlavou.

,,Už ne, nedá. Prosím, nechci lítost, nepotřebuju ji. Jsem s tím, co přijde už smířená, jen teď prosím nic neřekni, nech si to, jako takové naše tajemství." Mrknu na ni. ,,Jo a ještě něco, můžeš mi slíbit jednu věc?"

,,Cokoliv chceš." Oči se jí plní slzami, což zvýrazní její zeleň v očích.

,,Dáš Calinovi dva dopisy." Vytáhnu dvě složené obálky se jmény Calin, Péťa. ,,Nosím je stále u sebe, ale teď chci abys je měla ty a předala je."

,,Určitě, předám." Vezme je do dlaní a dá do zadní kapsy kalhot. ,,Abys v tom tajemství nebyla sama. Též ti něco povím- jsem těhotná." Řekne s malým strachem v hlase.

,,Cože, ale to je úžasné." Začnu se radovat.

,,Myslíš? Já mám strach."

,,Z čeho?"

,,Jak to vezme Calin."

,,Bude nadšený. Uvidíš." Vezmu jí dlaně do svých a společně opouštíme záchod, na který už se stála ohromná řada.

,,Stalo se něco, jsi v pořádku." Jde ke mně vystrašený Péťa, který si určitě už vymyslel různé scénáře, co se mohli stát.

,,V pořádku, jen jsme se bavili. Holčičí věci." Usměju se a začnu tančit spolu s ním. Je mi krásně. Najednou si vážím každé chvíle s ním.

...

Přemítám nad spoustu věcmi, blíží se to cítím to. Ležím a pozoruji malou dívenku, co si hraje s medvídkem v chodbě nemocnice. Nevěřila bych tomu, že se mnou bude mé poslední minuty trávit zrovna Emma, dívka co ji znám pouze měsíc. Drží mou dlaň a snaží se zadržet slzy. Má snaha o hlazení prstů je marná, mé tělo je slabé. Klukům jsme řekly, že odjíždíme na týden pryč, aby neměli strach. Emma ještě mé poslední dopisy sepsané všem odeslala.

,,Víš nikdy jsem nepotkala, tak silného člověka, jako jsi ty. Jsi bojovnice, zvládla jsi toho tolik a za to máš můj obdiv." Rozplakala se a přitom mě pevně svíjela dlaní. ,,Pokud to bude holčička, chci jí dát jméno Nora." Pohladí své bříško a utře si slzy.

,,Děkuji ti, za vše-"