Půlnoční slunečnice | Stein27, Calin, Dorian |

5. část - Princezno, neber to špatně

Po chvíli mi dojde, že mě oslovil princezno, což na mě absolutně nesedí, kdyby mě znal, tak to ví.

...

Ukrojím si kousek melounu a rozhodnu se projít na zahradu, kde si sednu na houpačku. Čtu si veškeré zprávy od Davida. Chybí mi. Moc, ale stále doufám, že mě tu něco přiměje přijít na jiné myšlenky.

Při cestě po schodech zaslechnu hlasy, které se nejspíše hádaly. Následovně bouchnutí dveří a zrychlený klapot podpatků blížící se mým směrem. Zastavím, když se střetnu s modrýma očima dívky s naštvaným pohledem. Její černě zbarvené vlasy končící pod zády. Bíle tričko s potiskem pegase seplé černým páskem. Mě donutí přemýšlet o její nádherné postavě a následovně pochybovat o té mé.

Ironicky se na mě usmála a odešla z domu. Jen pokrčím rameny a jdu do pokoje. Po cestě si všimnu otevřených dveří. Moje zvědavost mě donutí vejít dovnitř. Zahlédnu ho, jak se opírá o prosklené dveře na balkón.

Můj pohled upoutám na stůl, kde jsou stopy po Kokainu. Na posteli je rozházené oblečení spolu s drogami. Připomnělo mi to minulé prázdniny. Přejede mě husí kůže, když si vzpomenu, co se dělo. Už jsem hodná a vzorná. Teda, alespoň se o to snažím.

Pohlédne mým směrem a já uvidím, jak je strhaný a hlavně mimo.  

,,Jsi v pořádku?" zeptám se zděšeně, když spatřím jeho klouby zbarvené do rudé.

,,To není tvoje starost." zamumlá chladně a vezme do dlaně flašku s cigaretou. Jakmile jí zapálí, poznám, že jde o trávu.

,,Není, ale nevypadá to moc dobře." zatím jsem v klidu, jelikož vím, jaké je být v tomhle stavu. A navíc jsem byla z klukem, který toto měl na denním pořádku.

,,Řekl jsem, ať to necháš bejt." napije se.

,,Může za to ta holka, že jo." zkřížím ruce na prsou.

,,A dost!" hodí po mě flašku. Díky mému reflexu jsem stihla zareagovat a vyhnout se. Sklo se rozletí o zeď, když od střepů odtáhnu zrak. Nechápavě se na něj podívám.

Nadzvedne pobaveně obočí a mě zdřevění nohy. I když jsem na tyhle stavy zvyklá v téhle situaci jsem nevěděla, co dělat dál. Přeci, jen v tomhle stavu býval David se kterým jsem byla čtyři roky a věděla jsem, že by mi neublížil. Náhlé si vzpomenu na hádku z jizvou ze začátku vztahu a to mě donutí se otočit k odchodu.

,,Ale, kampak ses vydala?" opře se o dveře, tím mi zabrání v odchodu.

,,Řekl jsi, ať jdu, tak plním tvé přání." snažím se nedát najevo strach.

,,Smůla, že jsi nešla hned." pokrčí rameny. Je, až nebezpečně blízko. Odhrne mi vlasy z ramene.

,,Jsem doma!" tátův hlas se rozezní po celém domě a já si oddechnu, že došel v čas.

,,Ale, ale tatínek je doma." odtáhne se a odchází na druhou stranu pokoje. Neváhám a opustím jej.

,,Ahoj, Noro." pozdraví mě v jeho hlasu slyším, že je strhaný. ,,Koukám, že už si se seznámila s Peťou." položí tašku od notebooku na zem.

,,Jak-" nakrčím obočí a táta, jen zvedne bradu, aby se otočila. Jakmile to udělám spatřím ho, jak se opírá o stěnu. Provokativně mi zamává a pošle vzdušnou pusu. Před chvílí vypadal, jako by umíral. Zvláštní.

,,Jo, no. Příště bych, ale uvítala, abys mi to oznámil dříve." otočím se na tátu, který jen souhlasně kývne. Je dost zvláštní, že otce vidím po tolika letech. Vypadá mnohem lépe, než když jsem ho naposledy viděla. Možná to bude, tím sakem.

,,Jdu dělat práci, takže mě prosím nerušte." usměje se, když si vezme sklenku, kterou následovně naplní džusem z lednice.

,,Jak nerušte?" zkřížím ruce na prsou.

,,Pokud možno běžte ven." Tak tomuhle se říká otec roku.

,,Super. Vždyť to tu vůbec neznám, už teď jsem měla problém najít, kde bydlíš."

,,Od čeho máš nevlastního bráchu." mrkne na mě. Koho, že mám?  

,,Co, že to?" nechápu. Petr se po chvíli objeví vedle mě a nadzvedne obočí hned na to mrkne. Dělají si ze mě oba srandu, že?

,,Na kup jí něco pěknýho." podá Petrovy dva tisíce, které vytáhl z kapsy. Taky by se mi šiklo mít po kapsách tisíce. Proč ne, že?

,,Co?" dám ruce v bok.

,,Taky tě mám rád." usměje se na mě táta, který odchází pryč.

,,Tak, co kotě, kam půjdem?" dá mi ruku kolem ramen. Takže to teď mám celé odpoledne strávit s klukem, který po mě před chvílí hodil flaškou Jegera? Super, proč ne.

,,Nikam a neříkej mi kotě!" shodím jeho ruku z mého ramene.

,,Jasně, kotě." mrkne na mě a následovně se začne smát.

,,Bože." protočím oči a jsem na odchodu.

,,No, tak. Počkej." chytí mě za zápěstí a přitáhne k sobě. Mé dlaně se dotýkají jeho obnaženého těla. Ty jeho cítím na svých bocích. ,,Proč seš tak naprdnutá? To proto, co se stalo nahoře?" pohladí mě po tváři. ,,Princezno, neber to špatně." vydechne provinile. Myslím si, že ty jeho oči, jen tak z hlavy nedostanu.

---------------------------------------‐------------------------------

Ahojky, zlatíčka🤍

Trochu jsem pozměnila pár věcí, ale doufám, že to nevadí🤍

Děkuju moc za ohlasy u příběhu Ráj plný slunečnic 🤍🥺

Tak u další kapitolky AHOJKY!🤍