Život Marlene Blackburneové byl plný rozhodnutí, jednodušších i těžších, a i proto byl každý rok jako na houpačce. Jednou jsi dole, jednou nahoře, a právě v těch chvílích je nejpravděpodobnější, že spadneš. To říkali všichni, až se s přibývajícími roky naučila o věcech přemýšlet jiným způsobem, než uvažovala, když jí bylo šestnáct, a dalo by se říct, že se celá tahle horská dráha ustálila, vozík zpomalil a z kolejí vedoucích skrze dům hrůzy projel do zatáček labutího jezera. Marlene nebyla zamilovaná, nebo si to alespoň neuvědomovala, protože když je člověk do někoho blázen až po uši, jeho mysl se orientuje hlavně tím růžovým směrem plným kýčovitých srdíček, no ne? A pokud jí tahle atrakce slíbila, že projede zákoutími vášně, normální člověk by požadoval vrácení peněz. Vozík jel mezi růžovými a červenými zákruty jezera pomalu, možná až nesnesitelně pomalu, ale Patrick byl o čtyři roky starší než ona a ve vztahu s ním si poprvé začala uvědomovat serióznost svého věku. Podle svých známých už měla být dávno zasnoubená, minimálně měla s dotyčným sdílet společnou domácnost. Jejím pocitům ale nikdo nevěnoval větší pozornost, takže když se naskytla příležitost, znovu se posadila na houpačku zavěšenou na lehce zarezlých řetězech a s malým popostrčením vyletěla do vzduchu. Žít v Austrálii, zemi, kde je všechno obráceně, se přece neodmítá. Netušila, že všechny ty rady, které nechala v Americe, se k ní zase budou vracet; ne v podobě nových přátel, ale v podobě vnitřního hlasu, který byl s každým pohledem na Patricka Gardnera hlasitější. V příběhu se mohou objevit vulgarismy. Podobnost s reálnými postavami je čistě náhodná. Příběh se zaobírá i tématem LGBTQA+ komunity, mentálního zdraví a závislostmi. Doporučený věk: 16+
34 parts