Amnesia [CZ] ✓

38. | Vážně náročný den

„Já se zblázním," zamumlala jsem unaveně. „Vždyť už ani skoro není vidět na vlastní krok. Můžeš mi říct, co to s tou mapou zase vyvádíš?" zeptala jsem se Michaela podrážděně.

„Hele, nebuď tak protivná, dělám pro to úplné maximum," řekl soustředěně a se opřela o Ashtona, který mi dělal podporu.

„Jsem jen hrozně unavená. Vždyť už se do našeho tábora vracíme hodinu. Můžeš mi říct, jak je možné, že si zase zabloudil? Člověk ti dá druhou šanci a ty to uděláš znovu," zamumlala jsem.

„Fajn! Přiznávám to! Opět jsem zabloudil! Ale ty tvoje kecy mi tedy fakt nepomáhají," řekl rozčíleně a já unaveně zavřela oči. „Promiň," řekl okamžitě, „nechtěl jsem na tebe křičet, jenom už toho mám prostě dost."

„Já taky," řekla jsem okamžitě. „My všichni už toho máme dost, víš? Celý den se plahočíme lesem. Výsledek za to sice stál, ale umíš si představit, kolik tady za chvíli bude komárů, když okolo sebe takhle svítíme baterkami?"

„A co chceš dělat, Brooksová? Chodit lesem po tmě a vrážet do stromů?" rozhodil rukama a já věděla, že je hodně naštvaný. Já jsem byla naštvaná taky, ale z něj ta naštvanost přímo sršela. „Promiň, že z toho nejsem odvázaný. Nechci objímat stromy!"

„Neřvi na ní," ozval se Ashton. „Ona nemůže za to, že tvůj orientační smysl prostě stojí za starou bačkoru," řekl otráveně.

„Nech toho, ty chytráku," prskl Michael.

„Podívejte se na sebe!" ozval se Luke. „Všichni tři se hádáte jako malé děti. Dobře, opět jsme zabloudili. Sám z toho nejsem odvázaný, ale nebudu tady okolo sebe prskat nesmyslné řeči, dobře? Prostě musíme najít nějaké východisko!"

„A to?" reagoval Michael. „Řekni mi, jaké východisko vidíš, protože já nevidím žádné. Kim navrhuje po tmě objímat stromy, co navrhuješ ty? Zahrajeme si na lesní zvířata?"

„Ne!" křikl. „Vyspíme se a počkáme, až bude ráno."

„Luku," začala jsem pochybovačně.

„Žádné ale," řekl okamžitě, jelikož mě znal až příliš dobře, „prostě se s tím musíme smířit, ano? Jsme docela v loji, ale uděláme si z toho alespoň trochu zábavu, ano? Nasbíráme dřevo a uděláme si tu táborák, abychom se cítili v teple a bezpečí. Potom, jestli to bude nutné, si rozdělíme hlídky a ostatní se v klidu vyspí. Co ty na to, zlato?"

„Tohle je zatím ten nejrozumnější nápad," řekla jsem, „ale já jsem pro informaci stromy objímat nechtěla, Clifforde. Chtěla jsem se vyvarovat komárům. Ráno mi můžeš říct, jestli za to to světlo stálo," odfrkla jsem a spolu s Calumem jsem se vydala pro nějaké dříví.

„To je neskutečný," zamumlal.

„Musím s tebou souhlasit," řekla jsem okamžitě. „Výlet za všechny prachy."

„Ale bylo to super, než jsme se znovu ztratili, viď?" řekl a sehnul se pro pár větviček. Jeho chování jsem opakovala a začala si v náručí hromadit dřevo na táborák.

„Jo," vydechla jsem, „bylo to úžasný. Hrozně mě mrzí, že jsem se s Michaelem pohádala. My se nikdy nehádáme. Bude to takhle teď pořád?" zeptala jsem se smutně. „Copak to spolu nevydržíme ani jeden den bez toho, abychom se hádali?" zeptala jsem se, ale na odpověď jsem nečekala. Vlastně jsem jí ani nepotřebovala. Znala jsem jí sama. Calum mi jen pomohl, abych si v hlavně utřídila myšlenky. „Musím se mu za své chování omluvit."

„Co?" vydechl Calum překvapeně. „Vždyť jsi neudělala nic špatného. To on nás zase vedl úplně špatným směrem a potom na tebe ještě drze křičel. Já být tebou, tak se neomlouvám."