Amnesia [CZ] ✓

26. | Plesové šaty

Paige a já jsme ležely na měkké posteli v jejím pokoji a prohlížely si naše společné fotky, kterých se za ty léta nahromadilo snad milióny. Byly tam fotky ze základní školy, kde jsme naše přátelství navázaly. Byly tam fotky z našich společných prázdnin a výletů, které jsme spolu podnikly.

Na jedné stránce fotoalba byl přilepený lístek na maturitní ples, což mě překvapilo. Aniž bych se Paige dovolila, vzala jsem lístek do ruky a se zájmem si ho prohlédla.

• • •

Odemkla jsem dveře od Lukova bytu a vešla dovnitř. Automaticky jsem zamířila po schodech nahoru do jeho pokoje, jelikož jsem moc dobře věděla, že ho tam najdu. Vždycky byl ve svém pokoji a hrál na kytaru, nebo sepisoval texty nových písní.

„Ahoj," sedla jsem si vedle něj na postel a políbila ho na tvář. „Neruším tě?"

Luke odložil svou černou kytaru na postel a přitáhl si mě k sobě blíž. Nechala jsem se jím políbit na rty. Když náš polibek ukončil, sedla jsem si mu na klín a zahleděla se mu do očí.

„Koupila jsem ty lístky," zamumlala jsem, zatímco on mě líbal na krku.

„Mm," zamumlal.

„Luku," zasmála jsem se. „Posloucháš mě vůbec?"

„Jasně," odtáhl se ode mě a podíval se mi do očí. „Sehnala jsi ty lístky," řekl na znamení toho, že mě celou tu dobu poslouchal. Věnovala jsem mu drobný úsměv a vložila mu do ruky lístek, který jsem mu koupila.

„Nemůžu se dočkat, až tam půjdeme," usmála jsem se. „Víš, sice nebudu maturantka, ale stejně se tam hrozně těším."

• • •

Ples se konal už za tři dny a já věděla, že mám velký problém. Měla jsem koupený vlastní lístek na maturitní ples, ale byla jsem tam doprovázena Lukem. Mým expřítelem.

„Kim?"

„Hm?" pohlédla jsem na Paige.

„Co je?" zeptala se mě zmateně.

„Jen jsem si vzpomněla, že ten ples je za tři dny a já ještě nemám šaty," chabě jsem se na ní usmála a vypadalo to, že Paige mé lži uvěřila.

„Tak to bychom s tím něco měly udělat, ne?" vyskočila na nohy a natáhla ke mně ruku.

Paige mi půjčila nějaké její oblečení, abych nemusela jít nakupovat v uniformě. Převlékla jsem se obyčejného bílého trička a černobílých proužkovaných legín. Znovu jsem si nazula své černé tenisky a do vlasů si uvázala černou bandanu, kterou jsem shodou náhod našla u sebe v batohu.

Do nákupního centra jsme dorazily asi do půl hodiny, jelikož jsme měly takovou smůlu, že nám ujel autobus. Abych byla upřímná, nenáviděla jsem nakupování. Všude bylo tolik lidí. Přímo se to tady hemžilo lidmi.

Paige mě chytla za ruku a zatáhla mě do jednoho obchodu, ve kterém jsem nikdy dřív nebyla. Obchod byl zaměřený pouze na šaty a to především společenské. Většina z nich byla až přehnaně přezdobená. Některé zářily nepříjemnými odstíny barev. Paige však vypadala, jakoby byla výběrem přímo ohromena. Byla ve svém živlu, když se procházela okolo figurín a brala si jedny šaty za druhými. Já ji se skromným úsměvem následovala a prohlížela si šaty doufajíc, že mě nějaké zaujmou.

Přejela jsem po jemné látce bílých šatů a s úsměvem pohlédla na figurínu, která měla šaty na sobě. I když to byla jenom figurína, v šatech vypadala dokonale. Opatrně jsem se prodírala šaty a hledala svou velikost. Všimla jsem si Paige, která do svých rukou brala azurově modré šaty. Kéž bych měla její odvahu a smysl pro hravost. Nedala jsem si poradit, když mi Paige říkala, že by ke mně šly spíše rudé šaty.