Amnesia [CZ] ✓

15. | Mluvil jsi s Michaelem?

„Neumíš si představit, jak dlouho jsem na tohle čekal," prozradil mi Michael, když mě propustil ze svého sevření. Sedli jsme si spolu na lavičku na verandě a já se schoulila do jeho náruče. Objal mě okolo ramen a já mu s úlevou položila hlavu na hrudník.

„Umím si to živě představit, to mi věř," zašeptala jsem a on mě políbil do vlasů. „Jen si neumím představit, jak to mezi námi bude teď."

„Jak to myslíš?"

„Bojím se, že jakmile zavřu oči, budeš pryč," přiznala jsem. „Neumím si představit, jaké to bude, až mi jednoho dne oznámíš, že odjíždíš na turné okolo celého světa, a já budu muset zůstat tady."

„Bude to těžké pro obě strany, Kim," pohladil mě po tváři a já se zadívala do dálky. „Ale já v nejbližší době nemám v plánu opouštět tě."

Lehla jsem si do jeho klína s knihou z knihovny a četla první kapitolu. Snažila jsem se plně soustředit, ale Michael mi to neusnadňoval. Cítila jsem na sobě jeho pohled a rovněž jsem cítila, jak se mi horko dere do tváří.

„Vypadáš nádherně, když čteš."

Vzhlédla jsem od knihy a pousmála se na něj. Naklonil se ke mně, aby mě políbil. Krátce jsem ho políbila na rty a vrátila se zpět ke knize. Byla jsem vděčná za každý moment, který jsem s Michaelem mohla strávit. V jeho přítomnosti mi bylo tak skvěle. Cítila jsem se bezpečně a co víc, cítila jsem se milována.

„Co to vlastně čteš?" zeptal se ve chvíli, kdy jsem otáčela poslední stránku první kapitoly.

„Velkého Gatsbyho," odpověděla jsem s úsměvem. Těšilo mě, že se zajímal i o takové drobnosti. Jako o to, co zrovna čtu. Položila jsem si otevřenou knihu na břicho, abych na něj viděla. Tvářil se zamyšleně, jakoby snad ani nevěděl, o čem příběh pojednává. „Neříkej mi, že nevíš, o čem Gatsby je."

„Já nečtu, Kim."

„Já vím, ale film jsi snad viděl, ne?" podivila jsem se. Zavrtěl hlavou a já se na něj ušklíbla. Jestli neviděl ani film, budu s tím muset něco udělat. „Co děláš zítra večer?"

„Kim," zaskuhral. „Nenuť mě se na ten film dívat."

„V sedm u mě," ignorovala jsem jeho předešlou žádost. Podívala jsem se na čas a k mému překvapení zjistila, že už se blíží šestá hodina večerní. Zaklapla jsem knihu, kterou jsem ještě před chvílí četla a narovnala se. „Budu muset jít," přiznala jsem. „Mám před sebou ještě hodně práce."

„Dobře," naklonil se ke mně a políbil mě na rty. „Uvidíme se zítra, jo?"

„V sedm," připomněla jsem mu. „Udělám popcorn."

„Fajn," zabručel. Asi nebyl nadšený z toho, že se musí dívat na Gatsbyho, ale to ještě netuší, jak úžasný film to je. „Měj se hezky."

„Ty taky," postavila jsem se na nohy a naposledy ho políbila.

„Teď se mi od tebe vážně nechce odejít."

„Mikey," zasmála jsem se. Přehodila jsem si přes rameno batoh a sebrala výtisk Gatsbyho. „Ahoj."

Věnoval mi pobavený úsměv a já otevřela domovní dveře a vešla dovnitř. Došlo jsem do kuchyně s tím, že si udělám něco k brzké večeři. Na ledničce byl vzkaz od mámy, že se vrátí až večer a že večeři mám v ledničce. Máma pracuje v nemocnici jako zdravotní sestřička a zrovna dnes měla noční.

Otevřela jsem ledničku a vyndala z ní talíř se dvěma sendviči. Sedla jsem si na barovou židličku u kuchyňského pultu a s chutí se pustila do jednoho ze sendvičů. Zrovna jsem jedla druhý sendvič, když se ozvalo klepání na hlavní dveře. Seskočila jsem ze židličky a s půlkou sendviče došla ke dveřím. Otevřela jsem dveře a kousla do sendviče.