Amnesia [CZ] ✓

32. | Nejsem ona

(Pohled Chelsei)

Nevěřila jsem vlastním uším, když mi Kim řekla, co udělala. Chtěla jsem se na ní zlobit, protože na svůj čin rozhodně neměla nejmenší právo, ale nemohla jsem. Matně jsem si vzpomínala na toho nejkrásnější muže, kterého jsem kdy viděla, i když to bylo jen na pouhých pár vteřin. Pamatuju si hlavně jeho nádherné modré oči a okouzlující úsměv. Ale stále jsem nemohla zapomenout na to, že se takhle díval na Kim, ale ne na mě. Na mě se takhle nikdo nikdy nedíval a já teď měla strach, že Connora zklamu, až zjistí, čí telefonní číslo vůbec vlastní.

Ve svých obavách jsem se nemusela schovávat dlouho, jelikož mi přišla esemeska od čísla, které jsem neznala a ani v mobilu neměla uložené.

[Od Connora] :

Ahoj, doufám, že tě nevyrušuji v něčem důležitém. Máš zítra odpoledne čas? –Connor

[Pro Connora]:

Ahoj, Connore. Promiň, ale odpoledne už něco mám. Promiň.              

Neměla jsem to srdce mu říct tu špatnou zprávu. Nebyla jsem tou, za kterou mě považoval. Nebyla jsem tak dokonalá a nádherná, jako jeho milovaná Kim. Byla jsem obyčejná nevýrazná dívka s hnědými vlasy a očima. Nebylo na mě nic, díky čemuž bych vyčnívala.

[Od Connora]:

Promiň mi mou troufalost, ale... Máš přítele, že se mému kontaktu tak snaživě tak vyhýbáš?

[Pro Connora]:

Ne, jsem single. Ale asi jen nemám chuť se do nějakého vztahu dostat. Navíc mám jedno tajemství, které by tě mohlo šokovat a zklamat.

[Od Connora]:

Proč si to myslíš? Tak hrozné to být nemůže ne?

[Pro Connora]:

Nejsem Kim.

Ta dvě slova mě stála hodně úsilí, ale musela jsem to udělat. Už hodně krát se mi stalo, že mě někdo k mé nejlepší kamarádce přirovnávala. Nechápejte mě špatně, miluju jí celým svým srdcem, ale někdy si díky ní přijdu přehlížená. Jako stín, na který už nikdo nehledí. A v tuhle chvíli jsem chtěla být sama sebou.

[Pro Connora]:

Kim ti musela dát mé číslo. Omlouvám se za to, že jsem ti to neřekla hned. Mimochodem, moje jméno je Chelsea, kdyby tě to ještě zajímalo, což bych se divila.

Connor mi dlouhou dobu nenapsal, což jsem brala jako dost dostačující odpověď. Náš rozhovor pohasl stejně tak rychle, jako vzplál. Nikdy jsem nedoufala, že by mezi námi někdy mohlo něco vzniknout. Obzvláště ne po tom, co jsme se seznámili na základě lži.

Natáhla jsem se do postele a zamyšleně hleděla do zdi, přemýšlejíc nad tím, jak se asi teď daří Kim. Dneska večer byl ten ples, na který se tolik těšila. Doufala jsem, že se měla skvěle. Věděla jsem, že Paige dnešní večer strávila s Calumem, i když jsem pochybovala, že i oni šli tancovat jako Kim. Přeci jen oni lístky neměli. Po menší pauze mi došlo, že jsem byla jediná, kdo dnes večer neměl rande. Bylo mi z toho úzko.

Šokem jsem nadskočila, když mi zazvonil mobil. Rychle jsem se pro něj natáhla a zmateně se podívala na číslo, které jsem neznala. Něco mi to říkalo, ale asi jsem si s tím volajícím nikdy významně nepopovídala, když jsem jeho číslo neměla uložené. Prstem jsem poklepala na červené tlačítko a hovor típla, aniž bych se zajímala o člověka na druhé straně. Dělala jsem to tak vždycky, když mi volal někdo, jehož číslo nemám uložené. Neměla jsem chuť se s nějakým cizincem vybavovat.