Amnesia [CZ] ✓

18. | Motorka

Probudila jsem se kvůli hlasitému zvuku, který se ozýval z dolního poschodí. Vylezla jsem z vyhřáté postele a roztáhla žaluzie, abych pokoj obohatila o sluneční svit. U zrcadla jsem si vlasy rozčesala a spletla je do copánku po pravé straně mé hlavy.

Chystala jsem se rachot ze zdola ignorovat, jelikož na malý moment přestal, ale jakmile zazněl znovu, odhodlaně jsem se vydala za ním. Slezla jsem ze schodů a nakoukla do kuchyně. Všimla jsem si, že Michael stojí u plotny a něco tam vyvádí s pánvičkou a podezřele hnědým těstem.

„Co to tady vyvádíš, Clifforde?" zeptala jsem se ho zostra a snažila se ignorovat smrad spáleného těsta. Nedalo se to, a tak jsem dokořán otevřela okno.

„Díky bohu, že jsi vzhůru, Brooksová," otočil se za mým hlasem.

Došla jsem k němu a zpoza jeho zad nakoukla na plotnu, na které byla položená rozžhavená pánvička, na které bylo až přehnaně moc těsta. Michael do těsta šťouchal plastovou obracečkou a já mu ji vytrhla z ruky.

„Slyšel jsi někdy o něčem, jako je olej?" bokem jsem ho odrazila od sporáku a spálené těsto sesypala na čistý talíř.

„Proto se to pálí?"

„Um, jo!" zasmála jsem se. „Ukážu ti, jak se takové správné palačinky dělají," oznámila jsem mu a na pánev kápla trochu oleje. „Začneš olejem, protože těsto nechceš spálit. Nesmíš ho ale dát hodně, aby palačinky nebyly mastné," uchopila jsem pánev do pravé ruky a nechala olej stéct po celé pánvičce.

„Těsta tam dáš přiměřeně," řekla jsem se zvýšeným tónem hlasu. „Jednu naběračku," dodala jsem.

„Až budou okraje zlaté, těsto obrátíš a počkáš, až se proces zopakuje i na druhé straně," dovysvětlila jsem celý postup palačinek a svou výslednou palačinku vysypala na nový talíř. „Vidíš? Je zlatá, ne černá."

„S tebou se to všechno zdá být snadnější," položil mi hlavu na rameno a já se usmála. „Díky, že doděláš ten zbytek," dodal a začal se ode mě vzdalovat.

Chytla jsem ho za lem trička a přitáhla do zpátky k plotně. „Kdepak, Clifforde, další děláš ty."

„Kim!" zasténal.

„Nebyl to tvůj nápad dělat palačinky?" povytáhla jsem na něj obočí a podala mu plastovou obracečku. „Co tě to vlastně napadlo, Mikey?"

„Chtěl jsem ti udělat palačinky," zamumlal a opatrně pánvičku naplnil těstem. „Chtěl jsem tě překvapit, ale nakonec jsem ti div nepodpálil dům."

Donutil mě ke šťastnému úsměvu a já se k němu naklonila a políbila jej na tvář. „Díky, Mikey," zašeptala jsem.

Palačinky nakonec dopadly dobře, čemuž jsem se upřímně divila, jelikož většinu z nich dělal právě Michael. Vypadá to, že jsem ho naučila, jak se takové palačinky vlastně dělají.

Pochutnávala jsem si na druhé palačince, když v tom jsem zaslechla svůj vyzváněcí tón. Automaticky jsem se natáhla pro mobil a hovor přijala. Opět jsem se nepodívala, kdo mi volá, ale to už začínalo být menší tradicí. Vždycky jsem zapomněla.

„Ano?" zamumlala jsem s plnou pusou palačinek.

„Čau, Kim," pozdravila mě Paige a já se ji tady chystala pozdravit, ale ona mě nenechala a znovu se pustila do řeči: „Sejdeme se za půl hodiny u Chels doma."

„Dobře," souhlasila jsem.

„Obě se nemůžeme dočkat, až nám řekneš o tom, co se mezi tebou a Lukem včera stalo!" vyhrkla nadšeně a já se málem udusila palačinkami.