Amnesia [CZ] ✓

1. | Pozor, kamion!

V životě bych si nepomyslela, že mě jednou dokáže někdo takhle vytočit. Celou svou důvěru jsem vkládala do jednoho člověka a on zapomene na něco tak důležitého, jako je výročí našeho vztahu. Dobře jsem si uvědomovala, jak těžké musí být v populární skupině a mít okolo sebe tisíce křičících fanynek. Avšak Luke mi sliboval, že jeho kariéra náš vztah ovlivnit nemůže.

To mi ale lhal, protože přesně to se stalo.

Celý den jsem horlivě vyčkávala, kdy mě něčím překvapí, ale nic se nestalo. A tak jsem se ho zeptala, co má na dnešek za plány. Sdělil mi, že on a ostatní tři členové jeho skupiny byli pozváni na interview do jedné z nedalekých talk show.

Naštvaně jsem nasedla do svého auta a udělala jediné, co mě v tu chvíli napadlo.

Dříve jsem trpěla problémy s alkoholem. Bylo to hlavně z důvodu, že se moji rodiče rozváděli a já to ve svých šestnácti letech nezvládala. A tak jsem začala pít a moje psychická bolest zmizela. Často jsem se nacházela v naprosto opilém stavu a noci strávila v levných hotelech, aby mě neviděli rodiče.

Takhle to se mnou šlo celé tři měsíce a mě ani nepřipadalo divné, jak rapidně se moje známky snížily. Dokonce jsem přišla o důvěru mých kamarádek - Chelsei a Paige.

Ale potom na scénu nastoupil on a pomohl se mi z toho dostat. Nejdříve jsem se vzpírala, ale postupem času jsem pochopila, že má pravdu. Alkohol mé problémy jenom oddaloval, nezbavil mě jich.

Luke a já jsme se do sebe zamilovali způsobem, který mi byl zcela neznámý. Byl mou opravdovou láskou a já se s ním cítila volná. Byla jsem jeho dlužníkem za to, co pro mě udělal. Zachránil mě včas. Jinak by se ze mě stala úplně obyčejná alkoholička.

Luke si neuvědomoval, co provedl. Vlastně si myslím, že mu nedošlo ani ve chvíli, kdy jsem za sebou rozčíleně zabouchla dveře a nasedla do auta. Volal mi asi tisíckrát, ale já mu to ani jednou nezvedla.

Byla jsem tak naštvaná, že jsem se jela znovu opít. Dobře jsem si uvědomovala, jakou chybu dělám, ale pořád jsem svou chybu srovnávala s Lukovou a nepřišla mi tak velká. Přišla mi drobná, nepatrná. Dala se lehce přehlédnout.

Popíjela jsem svou třetí skleničku a rovnou si objednala další. Hodlala jsem se opít způsobem, abych zapomněla na bolest, za kterou mohl pouze on.

"Kim, odvezu tě domů," chytl mě za zápěstí Luke, když mě objevil u baru, jak do sebe liju jednu sklenici za druhou.

"Nechci s tebou nikam jet, Lucasi," zamračila jsem se na něj a seskočila z barové židličky, na které jsem seděla.

Zakymácela jsem se a málem spadla. Zvrtnul se mi kotník a já pracně čekala na smích lidí, kteří mě uvidí, jak se válím na zemi. Nic takového se však nestalo, protože mě Luke stihl včas chytit.

"Jedeme, Kim," řekl ke mně a otočil se k barmanovi, zjevně aby mu zaplatil za mé drinky.

Na nic jsem nečekala a vydala se pryč z podniku s doufáním, že se mi podaří zmizet dřív, než si toho Luke všimne. Marně. Doběhl mně a okamžitě mě chytl za zápěstí.

"Fajn, přestávám být milý, Kim!" rozčílil se, ale pořád to byl ten stejný Luke, kterého jsem znala. Stačil jediný pohled do jeho čistě modrých očí a málem jsem mu odpustila všechno, co udělal. Málem.

Naštvaně jsem si sedla na místo spolujezdce a čekala, až si Luke sedne za volant. Uvědomila jsem si, že u podniku nechávám svoje auto. Jestli mi ho odtáhnou, někdo si za to zaplatí.

"Sakra, Kim!" rozčílil se, jakmile nastartoval auto. "Zbláznila ses?"

"Ne!" založila jsem si ruce před prsa na znamení rozhořčení a se slzami v očích se podívala z okýnka.

"Kim," oslovil mě a já se na něj na moment podívala, ale po chvíli jsem odvrátila pohled. Všimla jsem si, jak Luke hledá ta správná slova, který by mohl použít. Až potom promluvil: "Já vím, že se zlobíš."

Pohrdavě jsem se zasmála. "Zlobím? Zlobím? Luku, já jsem tak nasraná!"

"Máš právo být," sklopil pohled. Ale jenom na chvíli, protože se musel věnovat řízení.

"Něco jsi slíbil a nesplnil jsi to. Říkal jsi, že tvoje kariéra nijak neovlivní náš vztah, ale přesně to se stalo."

"Já vím," souhlasil se mnou. Překvapeně jsem se na něj podívala. Rozhodně jsem nečekala, že se mnou bude souhlasit. Alespoň ne tak rychle. "Uvědomil jsem si to přesně ve chvíli, kdy jsi za sebou zabouchla ty dveře."

"Jo, ale to už je pozdě, Luku," zamračila jsem se na něj. "Jak můžu vědět, že na naše další výročí budeš jiný?"

"Jestli chceš, abych se skupiny odešel, řekni to," pobídl mě a já zavrtěla hlavou.

To se jsem nechtěla. Nechtěla jsem, aby náš osobní konflikt ovlivnil jeho budoucnost. On svou práci miloval. Měl rád kluky, se kterými ve skupině byl. Michael, Calum a Ashton. Všichni ho měli rádi a on měl rád je. Tohle bych nikdy nenarušila.

"To nechci."

"Tak co chceš, Kim?" zeptal se a já pokrčila rameny. "Protože ať už řekneš cokoli, vždycky tě budu milovat."

"Já jen chci, aby sis pamatoval důležité věci. Naše roční výročí je pro mě například důležité! Já jsem na něj nezapomněla!"

"Jo, protože ty jsi tak strašně dokonalá, viď Kim?" rozhodil rukama a tím pádech už nedržel volant. "Byla jsi alkoholička, než jsi mě poznala! To já jsem tě z těch sraček vytáhnul, než bylo pozdě."

"Jsi kretén, Lucasi," křikla jsem po něm.

"Zato ty jsi perfektní!"

"Trhni si," ušklíbla jsem se.

Luke byl rozrušený a já byla naštvaná. Jediné, na co jsem se zmohla, byl pláč. A tak jsem brečela a brečela. Asi bych brečela dál, kdyby jsem si nevšimla kamionu, který na nás najížděl z levé strany. Vyjekla jsem.

"Luku!" křikla jsem jméno svého přítele. "Pozor, kamion!"

Luke už nestihl stočit volant a vyhnout se autu, které jelo na červenou. Poslední věc, na kterou si pamatuju, je ostré světlo, které mě bodalo do očí. Taky si pamatuju křik, Lukův křik.

Někdo se mnou třásl a říkal mi, že to bude v pořádku. Ale já jsem propadala do temnoty a nořila se hlubokého spánku, který byl spíše bezvědomím.