Amnesia [CZ] ✓

3. | Potřebuju být sama

Došel ke mně a sedl si na židli u mé postele. Skousl si spodní ret a já si všimla, že v něm má piercing. Neznala jsem ho, ale něco mě k němu přitahovalo. Nebyl to jenom jeho vzhled, ale i chování. Byl nejistý, když se na mě díval. Stejně nejistě se choval, když mě chytl za ruku. Zaváhala jsem, ale nezastavila jsem ho.

"Ahoj, Kim," oslovil se a já se oklepala, když jsem zaslechla jeho čistě australský přízvuk. "Jak se cítíš?"

"Fajn," zašeptala jsem. "Je mi fajn. A tobě?"

Mluvila jsem s ním, jako bych ho znala léta. Bohužel to tak nebylo. Alespoň ne v mých vzpomínkách. V tom mě napadlo, že on to neví. On neví, že jsem na něj ztratila všechny vzpomínky a já mu to budu muset nějak něžně říct.

Když jsem si ho ještě pečlivěji prohlédla, všimla jsem si, že má rozcuchané vlasy a na jeho tváři je pár tržných ran. Jinak vypadal úplně v pořádku.

"Bylo mi i líp," odpověděl po chvíli, kdy si mě jen prohlížel. "Zlobíš se hodně, zlato?"

"Jestli se zlobím?" zeptala jsem se zmateně. "Proč bych se měla zlobit? Myslíš kvůli té nehodě, Luku?" zeptala jsem se ho. Doufám, že jsem jeho jméno nepopletla. "Jestli ano, tak za to prý mohl ten řidič kamionu."

"Ne, já myslel jsem... Počkej, ty... Kim, co jsi mi zatajila? Řekni mi to. I tvoje máma se chovala podezřele. Nechtěla se mnou pořádně mluvit o tvém zdravotním stavu," znejistil a jeho stisk na mé ruce ještě zesílil.

"Luku, já... Ztratila jsem paměť. Teda částečně. Nepamatuju si na tebe," sklopila jsem pohled.

Luke se na šokovaně podíval a otevřel ústa, že něco řekne. Avšak nemohl najít žádná slova, která by se k této situaci hodila. Zklamaně se na mě podíval a já s tím nemohla vůbec nic udělat.

"Moc mě to mrzí," zašeptala jsem a druhou rukou jsem ho pohladila po té jeho. Na chvíli se mě podíval a já si všimla, jak jeho čistě modré oči zaleskly.

"Sakra, Kim," zaklel. "Tohle je moje chyba. Měl jsem si kurva vzpomenout, co bylo za den. Nikdy bychom se nepohádali a ty bys tady teď neležela."

"Luku, prosím tě, nebreč," položila jsem mu ruku pod bradu a zvedla si jeho pohled k sobě, abych mu viděla do očí. "Není to tvoje chyba. Jestli to byla něčí chyba, tak toho řidiče. Nechci, aby ses za to vinil, ano?"

"Kim," zašeptal a jeho hlas se zlomil. Po tvářích mu steklo několik slz. Volnou rukou jsem mu je setřela a ruku mu nechala na tváři.

"Není to tvoje vina," trvala jsem na svém.

"Vždyť ani nevíš, jak k té nehodě došlo. Nevíš, co jí předcházelo," sevřel mou ruku, kterou jsem ho hladila po tváři, takže držel obě mé ruce.

"Nepotřebuju vědět, co tomu předcházelo," trvala jsem si na svém. "Ať už jsme se hádali z jakéhokoli důvodu, určitě jsi nemohl za tu otřesnou nehodu."

"Zapomněl jsem na naše roční výročí," přiznal.

Oklepala jsem se. Nenapadlo mě, že mohl zapomenout na něco tak důležitého, jako je výročí. Sklopila jsem pohled a můj stisk na jeho rukou povolil. A on je pustil, když si všimnul, jak jsem reagovala. Chtěla jsem, aby odešel, ale zároveň jsem to nechtěla. Chtěla jsem ho u sebe a chtěla jsem si vzpomenout.

"Řekni něco," prolomil ticho, které mezi námi panovalo.

"Odejdi," řekla jsem hlasem tak chladným, že jsem ho ani nepoznávala. "Chci, abys hned odešel, Luku."

"Ale Kim-"

"Potřebuju být sama," trvala jsem na svém a on přikývl.

"Budu na chodbě, kdybys cokoli potřebovala," informoval mě a já přikývla.

Jakmile Luke odešel, vstala jsem z postele, ačkoli bych asi neměla. Zavrávorala jsem a rukou se přidržela postele. Když si mé tělo zvyklo na fakt, že stojím na nohou, pustila jsem se rohu postele a opatrně přistoupila k oknu. Otevřela jsem ho a do pokoje pronikla vůně čerstvého vzduchu. Ulevilo se mi.

Naklonila jsem se z okna ven a užívala si vítr, který jemně foukal.

"Sotva ses probrala a už se chceš znovu zabít, Brooksová?" zaslechla jsem pobavený hlas nějaké dívky a prudce se otočila. Naproti mě stály dvě dívky. Jedna byla nižší postavy se zrzavými vlasy a druhá byla o něco vyšší s vlasy černými.

"Chelsee! Paige!" zavřískala jsem a běžela své kamarádky obejmout.

"Už jsme se bály, že tě nikdy neuvidíme," postěžovala si Chels a já ji drtila ve svém objetí. Tolik mi chyběla.

"Kdo by se mnou chodil nakupovat?" zažertovala Paige, když mě objímala.

"Jo, jasně," chabě jsem se na ně pousmála a sedla si zpět na nemocniční lůžko. Chels a Paige si sedly vedle mě a napjatě čekaly, co ze mě vypadne. "Mám amnézii."

"Jako že jsi přišla o paměť?" podivila se Paige a já přikývla.

"Alespoň částečně," dodala jsem. "Zapomněla jsem na Luka."

Nebyla jsem si jistá, jestli holky Luka znaly. Podle jejich šokovaných výrazů asi ano. Chelsea doslova lapala po dechu a Paige si mě sevřela do objetí.

"To mě hrozně mrzí, zlato," zašeptala mi Paige do ucha, aniž by mě pouštěla ze svého objetí. "Co budeš dělat?"

"Nemůžu s Lukem chodit, když ho prakticky vůbec neznám. Budu se s ním muset nějak rozejít," poznamenala jsem. Byla jedna věc to takhle říct, ale druhá věc to splnit. Rozchody jsou těžké a ani si nedovedu představit, jak těžké to teď musí být pro Luka.

"Proboha, to je strašný," zamumlala Chelsea a já se na ní zmateně podívala. "Nic ve zlým, Kim, ale zničí ho to. Myslím, že už tohle je pro něj těžký. Jestli se s ním rozejdeš, bude zničený. A to ani nechci přemýšlet, jaký dopad to bude mít na skupinu."

"Promiň?" zeptala jsem se zmateně, když se zmínila o skupině.

"Jo, aha," zamumlala Chels. "Neuvědomila jsem si, že si nepamatuješ i tohle. Luke je ve skupině, která začíná být pořádně populární. Říkají si 5 Seconds of Summer."

"O tom jsem nikdy neslyšela," povzdechla jsem.

Chelsea hlasitě povzdechla a začala něco hledat na svém mobilu. Za chvilku se pokojem rozehrála příjemná uklidňující píseň. Byla návyková a já si potichoučku pobrukovala hudební melodii zatím co jsem si užívala význam slov.

Within minute I was all packed up,
I've got a ticket to another world.
I don't wanna go,
I don't wanna go.
Suddenly words are hard to speak,
when your thoughts are all I see.
"Don't ever leave," she said to me.

Hlas tohoto chlapce zněl sympaticky. Líbil se mi, ale nešílela jsem po něm. Píseň byla chytlavá a já si stále pobrukovala její refrén.

When we both fall asleep,
underneath the same sky.
To the beat of our hearts at the same time,
so close but so far away.

Tohle byl Luke, to jsem poznala i já. Jeho hlas byl ještě okouzlující, když zpíval. Okamžitě jsem si jeho hlas zamilovala. Byl tak jedinečný a přitom prostý.

Po konci celé písně jsem se do všech čtyř chlapců zamilovala. Jejich hlasy byly odlišné a tak zvláštní. Nádherné. Byli dobří, ale úplně jsem z nich nešílela. Navíc - nemění to nic na situaci, ve které jsem.

A tak když Chels a Paige odcházely, požádala jsem je, aby zavolali Luka, že s ním chci mluvit.