Raddleova královna

✅Kapitola 1. Obraceč času

Vešla jsem do kupé a uviděla Harryho. ,,Ahoj Harry. Tak jak se těšíš na 6. Rok v Bradavicích?" ,,Pokud Voldemort zase nezaútočí, tak ano. Těším se." pousmál se. V tom do kupé vstoupil Ron. ,,Mám hlad!" svalil se na sedačku vedle mě. ,,Máme se dobře. Díky, Ronalde!" řekla jsem a Harrymu pocukávaly koutky. Ron si odfrkl, ale taky nad tím pobaveně zakroutil hlavou.

~•☆•~

Profesorka McGonagallová začala vyvolávat jména a dotyčné děti si po jednom sedaly na vratkou dřevěnnou stoličku, kde jim na hlavu narazila Moudrý klobouk. A...B... ,,Brownová Ester!" křikla profesorka a malá blondska s kudrnatými vlasy si sedla na soličku. Říkáte si, proč pro mě to jméno něco znamená? Je to moje sestřenice. Z máminy strany. Naneštěstí je to ale i sestřenice Levandule. Jo. To znamená, že jsme s Levandulí vzdálené příbuzné.

,,Takže sestřenice Grangerové a Brownové? Jsi jiná, než ty dvě. Ať je to tedy Mrzimor!" křikl a já, ani Levandule jsme se nebránily. Naopak. Věděly jsme, že to bude buďto Mrzimor, nebo Havraspár. ...C...D...E...F.....G! ,,Grangerová Jasmine!" To je moje dvojče! Museli ji sem přiřadit mezi prvňáčky.

Jasmine chodila až doteď do Krásnohůlek. Mamku už ale nebavilo pořád zařizovat dopravu do Francie a tak začala chodit do Bradavic. ,,Hmm...tak dvojče naší Hermiony? Té sečtělé a vždy hodné holky, která nikdy neprušila pravidla? To se tedy divím. Jsi naprosto totožná, ale i úplně jiná, než Hermiona. To bude určitě Nebelvír!" křikl a já s Harrym a Ronem jsme začali tleskat.

,,Jasmine! Výborně!" plácli jsme si a objali se. ,,Dík!" odvětila nadšeně a pak se natáhla k Harrymu a Ronovi, aby je také objala. Oba už ji znají, protože k nám Ron jezdí každé prázdniny alespoň na víkend a Harry u nás byl jednou od začátku srpna. Když už se s oběma přivítala, začala věnovat celou svou pozornost zpět rozřazování, stejně jako já.

~•☆•~

Po rozřazování si mě odchytila profesorka McGonagallová. ,,Slečno Grangerová. Profesor Brumbál a já s vámi chceme mluvit! Pojďte se mnou do ředitelny." ,,Dobře, paní profesorko." Na co by mě Brumbál a McGonagallová potřebovali? Že by ohledně toho, že jsem zdejší prefektka? No... nevím.

Došli jsme před chrliče. ,,Lékorky!" řekla McGonagallová a chrlič odskočil. Nám se odkryly schody vedoucí do Brumbálovy pracovny. Vyšli jsme je a stanuly před dveřmi. Profesorka se už už chystala zaťukat, když nám ředitel otevřel sám.

,,Ah! Minervo, slečno Grangerová! Pojďte dál! Dáte si lékorky?" ,,Ne, děkuji, Albusi. Radší bych přešla přímo k věci." ,,Dobrá tedy. Slečno Grangerová. Letos jste si vybrala hodně předmětů. Nějaké jsou ale ve stejné době. Proto jsme se s profesorkou dohodli, že vám svěříme poslední obraceč času na světě. Minervo...?" kývl Brumbál na McGonagallovou, která mi podala nějakou krabičku. Chtěla jsem ji otevřít, ale ředitel mi v tom zabránil. ,,Ne. Teď ji ještě neotevírejte. Otevřete ji až v bezpečí svého pokoje. Toť vše, nashledanou. Můžete jít," řekl mi a usmál se. ,,Dobře. Děkuji a nashledanou," rozloučila jsem se a šla do pokoje se převléct do pyžama.

Když jsem tak učinila, byla jsem tak dychtivá, že jsem tu krabičku otevřela. A opravdu! Byl v ní poslední obraceč času! No to mě podržte! Radostně jsem si povyskočila, okamžitě si ho nasadila a v pyžamu si to nakráčela do společnky.

Seděli tam Ron, Harry a Ginny. Já byla tak bláhová a zapomněla si obraceč zasunout pod košilku, a tak se na mě hned nahrnul Ron.

,,Páni, Hermiono! Kde jsi to vzala??" začal si řetízek prohlížet. Za chvilku už se ke mně nahrnuli i Harry a Ginn. ,,Herm! To je nádherný! Můžu si sáhnout?" žadonila Ginny. Chtěla jsem jí to zatrhnout, když jsem si ale všimla, že už přívěsek drží v ruce.

,,Hele! Dá se s tím i točit!!" křikla a začala otáčet hodinami pozpátku. ,,Ne! To nedělej!!" křikla jsem na ni. Bylo však pozdě, protože se o to už všichni tři prali a snažili se s tím točit! Už to udělali mnohokrát!! Nevěděla jsem, co dělat a tak jsem je všechny plácla přes prsty. Všichni ucukli ale řetízek se roztočil ještě víc.

Když už se konečně přestal točit, vyběhla jsem ze společenky a rozutekla se dlouhými chdbami. Za chvíli jsem ani nevěděla kde jsem a tak jsem zastavila a porozhlédla se. Sklepení! Sakra! Najednou se řetízek začal točit znova a ještě rychleji, než kdy předtím a mně se trochu zatočila hlava z toho, jak se prostor před mýma očima začal měnit. Všichni kolem mě se strašně rychle pohybovali.

Už jsem tak stála snad pět minut. Sakra kam mě to ti blázni poslali za dobu?? Říkala jsem si a najednou se vše zastavilo, až na jednoho kluka, který běžel přímo proti mě s brašnou na rameni. Merlinžel to však nestihl zabrzdit a tak jsem dopadla zády na podlahu a on na mě. Chvíli jsme na sebe civěli ale pak jsem se vzpamatovala.

,,M-mohl bys ze mě prosím slízt?" řekla jsem mu. On samozřejmě poslechl a postavil se. Hned mi podal ruku a já ji s úsměvem přijala a postavila se. Někoho mi strašně připomínal. Měl černé, lechce kudrnaté vlasy, zmijozelskou kravatu, krásné černé oči, ostré rysy, hezkou a vypracovanou postavu... byl prostě dokonalý. To jsem však nevěděla, s kým mám tu čest!

Začal si mě prohlížet. Tedy hlavně vzhled mého oblečení. Pak mu zacukaly koutky a znovu se mi podíval zpříma do očí. A já si až teď uvědomila, že mám na sobě pouze podprsenku, průhlednou narůžovělou noční košilku, a modré spací kraťásky. Vytřeštila jsem oči a na tvářích se mi objevily ruměnce. Zakřenila jsem se na něj a rozběhla se do ředitelny. Cestou jsem však narazila na učitele OPČM. Také mi někoho připomínal. Albus Brumbál!!! Je to učitel!! Proboha! Co je tohle, sakra, za dobu??

,,Slečno, co děláte v těchto nočních hodinách na chodbě a ještě v noční košili??" zeptal se mě podezíravě. ,,No... Ehm... Já..." Pak mu ale spadl pohled na můj řetízek. ,,Promerlina!" řekl, vzal mě za ruku a vedl do svého kabinetu.