Property of Psycho [Jerome Valeska]

Zmatenost

Probudila jsem se se značnou bolestí obličeje. Hned se mi nemile přehrál včerejší večer.. Vedle mě stále spala Isabella a já se rozhodla se potichu přesunout do koupelny.
Podívala jsem se do zrcadla a trochu se zděsila. Na modřiny na rukách jsem si zvykla, ale můj monokl, nateklý nos, rozbité obočí a ret pro mě byli novinkou. Cítila jsem se, ale ještě hůř než jsem vypadala. A co budeš dělat dál? Jediné, co jsem měla v hlavě.
Vyšla jsem z koupelny a došla dolů do kuchyně. Tam jsem narazila na Eda. Když mě zaregistroval, tak se na mě zaraženě podíval.
"Dobré ráno" ušklebila jsem se a on mi pozdrav po té oplatil. "Chceš taky kafe?" Zeptal se a já přikývla. Donesl nám oběma kafe na stůl, ke kterému jsme se následně posadili. "Mám- mám se ptát?" Zeptal se nejistě. "Nemyslím si, že by jsi se dozvěděl něco jiného než už dávno tušíš" napila jsem se. "Kde je tučňák?"
"Ráno jsem ho nezastihl. Asi práce" pokrčil rameny Ed.
Dívala jsem se jen tak do blba, když v tom do místnosti vešel Jerome. Nemohla jsem se na něj podívat..
Došel ke mně a položil mi ruku na rameno. Cukla jsem sebou a málem své kafe rozlila. Bez jediného pohledu jsem se zvedla a dala se k odchodu. Jerome mě chytl za zápěstí a zabránil mi odejít. "Co vyvádíš?" Zeptal se nechápavě. Podívala jsem se mu přímo do očí a v tu chvíli, kdy mi uviděl do obličeje si zřejmě na vše vzpomněl. Pustil mou ruku a já odešla nahoru.
Zahnala jsem své slzy a snažila se vypadat v pohodě. Tiše jsem si pobrala své věci z Isabellina pokoje a šla zpátky dolů, abych odsud mohla vypadnout. "Mrzí mě to" uslyšela jsem za sebou zrzkův hlas. Otočila jsem se na něj a uviděla ledy v pytlíku v jeho ruce. Přistoupil blíž, přitlačil mi je na jednu část obličeje a zadíval se mi do jednoho nezakrytého oka. "Vím, že mi to neodpustíš" řekl.
"Pojedeme?" Zeptala jsem se a on překvapeně, ale s radostí přikývnul. Po cestě domů jsme oba mlčeli. Myslím, že byl rád, že jsem s ním dobrovolně jela a nechtěl to pokazit. Já mezitím promýšlela, co dál.

Když jsme dojeli domů, tak jsem celý den nevylezla z pokoje. Bylo mi děsně a byla jsem vděčná, že mě Jerome neotravuje. Nakonec ani spát do pokoje nepřišel, což mi vyhovovalo ještě více..
Druhý den dopoledne jsem stále zůstávala v pokoji. Nechtělo se mi ho vidět tak moc, že jsem radši měla hlad než, abych si zašla pro jídlo. Za koupelnu propojenou s ložnicí jsem byla ale velmi vděčná..
Zrovna jsem seděla u otevřeného okna a kouřila. Chvilková dobrá nálada vyprchala hned potom, co se tu objevil Jerome.
Posadil se vedle mě a také si zapálil.
Také mi podal talíř s namazaným pečivem a já to hned po dokouření snědla.
"Proč?" Zeptala jsem se do ticha, když jsem dojedla. Věnoval mi mi nešťastný pohled a mlčel. "Jak jsem si jen mohla nalhávat, že ti na mě vážně záleží" uchechtla jsem se zoufale. "Záleží mi na tobě, ale říkal jsem ti, že mě těžko změníš" odpověděl. Protočila jsem očima a chtěla odejít, ale chytl mě za zápěstí. Prudce jsem mu svou ruku vytrhla a naštvaně se na něj podívala. "Víš Jerome, s tebou to nikdy nepůjde po dobrém. Dokud si nepřestaneš chtít dokazovat, že jsi něco víc, tak tohle nemá smysl" cvrnkla jsem ho do hrudi a rozhodla se konečně odejít. Tentokrát mě nechal, ale já se u dveří zastavila a rozhodla se vrátit.
Dala jsem mu pěstí do obličeje. Z nosu mu vyteklo trošku krve, ale než stihl něco říct, tak jsem mu vrazila znovu a znovu. Pocítila jsem vlnu adrenalinu a uspokojení. "Nezapomínej, kdo mě tenhle přístup naučil" mrkla jsem na něj. Otřel si krev z nosu a usmál se. Ku podivu nevypadal naštvaně, což mi dodalo ještě víc odvahy. Za tričko jsem si ho přitáhla těsně k sobě, aby naše obličeje byly jen pár centimetrů od sebe. Zadívala jsem se mu do očí a začala se smát. Jerome napřed vypadal zmateně, ale pak se nadšeným způsobem usmál. "Se mnou vyjebávat nebudeš" šeptla jsem. "Miluju, když se zlobíš" řekl s úsměvem a já ho odstrčila od sebe.  "Mrzí mě ten včerejšek" zašeptal nervózně a pohladil mě po vlasech.
"Tak snad ti to za ten dobrej pocit stálo. Viděla jsem, jak si to užíváš" Řekla jsem pohrdavě.
"Pojď, naledujeme ti ten obličej" řekl Jerome.

Posadili jsme se k televizi a oba jsme si vzali mraženou zeleninu (o které jsem do teď nevěděla, že se tu nachází) a ledovali si
"bolístky". Nezapomněla jsem na ten večer, ale vybít si vztek mi docela ulevilo. Začínám se smiřovat s tím, že pokud chci s Jeromem zůstat, tak to nebude jednoduché.
"Vím, že jsem to mezi námi pokazil, ale napravím to.." řekl Jerome a odešel..

Jejich vztah je teď složitý, ale doufám, že vás to baví. Jinak jak by jste si přáli, aby jejich vztah dopadl? 😁