Property of Psycho [Jerome Valeska]

Noc čas zázraků

Probudila jsem se velmi překvapeně v Jeromově náruči. Pousmála jsem se na něj, což hned postřehl. "Vzbudil jsem se první a nechtěl jsem tě budit, ale jak vidím, tak by jsi to zvládla i sama" řekl mezitím, co jsme vešli do ložnice.
"Dobře jsme tam oba vytuhli" poznamenala jsem mezitím, co mě položil na postel. Přikryla jsem se a Jerome si mezitím lehl vedle mě. Otočila jsem se k němu zády a pohodlně se uvelebila a chystala se ke spánku, ale Jerome si mě přitáhnul k sobě.
"Jeromee?" řekla jsem zaraženě, ale odpověď se nedostavila. Otočila jsem se k němu čelem a i přes tu tmu se pokusila navázat slabší oční kontakt. "Já-" chtěl něco říct, ale já ho přerušila. "Nevím, co se děje, ale začínám se v tobě ztrácet ještě o něco víc.... a možná i v sobě" řekla jsem a on se na chvíli odmlčel. 
"Ty víš, jaký jsem. Nemůžeš mě změnit ani napravit... ale přišel jsem na to, že i přes to ty se mnou něco děláš a to se ani nemusíš snažit. Chtěl jsem se tomu bránit, ale pak mi došlo, že nemám důvod. Vím, že jsi si toho se mnou vytrpěla hodně a já neříkám, že se všechno změní, ale... záleží mi na tobě, princezno" řekl Jerome a hodně mě zaskočil. Nečekala jsem to, ale nedalo se říct, že bych necítila to stejné, co on. "Vidíš jakého měkouše ze mě děláš?" protočil očima s humorem a já skoro neměla slov. Spojila jsem naše rty a Jerome náš polibek prohloubil. S jeho menší pomocí jsem se přesunula na něj a jen na chvíli naše líbání přerušila. "Líbí se mi, když mi říkáš princezno" zašeptala jsem mu do ucha a kousla ho do ušního lalůčku. Jerome mě po té v rychlosti dostal pod sebe a začal mi sundávat oblečení...

Probudila jsem se a zkusila nahmatat rukou Jeroma. Nebyl tam. Po chvilce jsem vstala z postele, vzala jsem si Jeromovo tričko, které leželo na zemi a vydala se ho najít.
Vešla jsem do kuchyně, kde stál u linky Jerome. Než si mě stihl všimnout, tak jsem se k němu zezadu připlížila a objala ho. Cukl sebou a otočil se ke mně. "Tak tohle jsem nečekal" uchechtl se. "Co kuchtíš?" zeptala jsem se a on mi na odpověď ukázal skleničku s whisky.
"Od kdy piješ už zrána?" zeptala jsem se překvapeně. Jerome jen pokrčil rameny a napil se. "Jere, já vím, že jsem ti k tomu moc včera neřekla, ale myslím, že činy mluvily samy za sebe" usmála jsem se a napila se z jeho sklenky.
"Já vím" uchechtl se a dal mi pusu na čelo.
"Taky vím, že se chystá hezká budoucnost a s tebou bude ještě hezčí" řekl a z ničeho nic se se mnou vyměnil a vysadil mně na linku. Poté nahmatal za mnou na lince mé cigarety, dvě vyndal a postupně nám je zapálil.
Oba jsme si potáhli a po chvíli byl v kuchyni viditelný kouř a v něm dva lidé, kteří si vzájemně hleděli do očí a zřejmě přemýšleli o tom stejném. V hlavě mi několikrát přeběhlo, jestli to byl dobrý nápad začínat si něco zrovna s Jeromem, ale nemohla jsem si pomoct. Nemyslím si, že by se mohlo stát něco horšího než, co už jsem s ním stihla prožít, ale na druhou stranu, proč mě přitahuje někdo, kdo mi dělá takové věci?
"Chtěl bych ti odpoledne něco ukázat, ale nejsem si jistý, jestli už je správný čas" vyrušil mě z mého přemýšlení Jerome. "Mám se bát?" Zeptala jsem se automaticky a Jerome pokrčil rameny. "To se teprve uvidí. Měl bych tě stejně začít připravovat na to, co se schyluje" sdělil mi. "O čem to mluvíš?" zeptala jsem se zmateně a Jeromovi najednou vyskočil úsměv maniaka. Bylo vidět, že je na to "něco" hodně natěšený a to ve mně vyvolalo smíšené pocity. Zarazil mě i svými slovy i tím jeho úsměvem, který jsem delší dobu neviděla. Když uviděl můj trochu zděšený výraz, tak mi dal pusu a poté odešel. "S tím odpolednem budu počítat" řekl za stálého odchodu.
Hlavně se nesmím zaslepit a zapomenout na to, čeho všeho byl schopný....
A nebo by jsme měli začít s čistým štítem?

Už se začíná rýsovat románek. Co na ně říkáte? 😄