Property of Psycho [Jerome Valeska]

Změna plánu

Probudila jsem se a vzpomněla jsem si, v jaké situaci se teď nacházím. Hned jsem si v hlavě vybavila plán úťeku. Kolem oběda se budou měnit strážní. Před výměnou musím uspat Greenwooda a pak utéct šachtou. Upřímně nevím kudy přesně jít, ale nějaká cesta tam být musí. Taky se trochu bojím jít do spolky, aby mě tam Jerome nezmlátil. Neříkám, že nechat ho zmlátit strážným byl špatný tah. Jenom jsem to úplně nevychytala. Boužel jsem musela jít na snídani.

Vešla jsem do spolky a chtěla se vyhnout Jerovi. Začala jsem očima prohledávat místnost. Naštěstí ještě nepřišel. Sedla jsem si ke stolu a rychle začala jíst. Chtěla jsem už utéct. Ani mi nezáleželo na té stupidní sázce, ale šance se odsud dostat a ještě se nenechat zbít maniakem zněla velmi lákavě. Chvíli jsem nad tím ještě přemýšlela, ale pak jsem uviděla vcházet Jeroma a jeho partu. Byl čas vypadnout. Vstala jsem, odnesla talíř a chystala se odejít. Když mě Jerome zaregistroval, tak se usmál a šel přímo za mnou. Chtěla jsem se mu vyhnout a skoro se mi to povedlo, ale chytil mě za paži a zastavil mě. " Kampak princezno?" řekl a usmál se." N-nikam" odpověděla jsem trochu rozklepaně. Nad tím, jaký mám z něho respekt se usmál. "Nápad nebyl špatný, ale vybrala jsi si špatnýho člověka" řekl a na tváři se mu vyklubal jeho typický, šílený úsměv. Radši jsem nic neřekla a rychle odešla pryč. Fakt jsem se ho bála. Kdo ví čeho všeho je ještě schopný. Když jsem rychlou chůzi opouštěla spolku, tak jsem na sobě cítila Jeromův šílený úsměv. Otřepala jsem se a rychle odcházela.

Ležela jsem na posteli a přemýšlela, jak donutím Greenwooda, aby snědl ten prášek. Boužel ten prášek nešel rozpustit v pití. Když mě něco napadlo, tak jsem vstala z postele a šla za ním na druhou stranu malé cely. "Hele, Greenwoode zkoušel jsi ty nový drogy?" zeptala jsem se ho, i když jsem věděla že neexistují. Zamysleně se na mě podíval a pak odpověděl.
"Nezkoušel. Co to je zač?"
Usmála jsem se a věděla že mám vyhráno.
"Získala jsem je od jednoho vězně. Je to prej nejlepší kvalita" řekla jsem a podala mu prášek na spaní. Po chvíli váhání si to vzal a spolknul to. Já jen čekala až vytuhne.

Asi za půl hodiny doopravdy usnul. Měla jsem radost, že plán zatím vychází. Byl tak akorát čas odsud zmizet. Strážní už odešli a čekalo se na další. Mohli přijít každou chvíli, takže jsem si musela pohnout. Vší silou jsem dotlačila dvou patrovou postel pod větrací šachtu a vylezla na ni. Greenwood ležel na zemi protože nečekal že z minuty na minutu usne. Začala jsem pomalu šroubovákem, který jsem stihla ještě předtím ukrást, vyšroubovávat šroubky. Až se mi to povedlo, tak jsem vlezla do vnitř a odšroubovanou část dala zpátky aby to nebylo tolik nápadné a vydala se na cestu.

Lezla jsem šachtou už deset minut a nikdo si nevšiml, že chybím. Byla jsem šťastná, jak všechno vychází, ale začínala jsem mít strach, abych přece jen našla cestu ven. Chvíli jsem ještě lezla šachtou, když v tom jsem do někoho vrazila. Hrozně jsem se lekla, protože jsem nikoho nečekala. Chtěla jsem vykřiknout, ale ten někdo mi pohotově zacpal pusu rukou. Pak ruku z mojí pusy sundal a já se mu konečně podívala do tváře. Už podle těch krásných zrzavích vlasů bych ho poznala. Jerome." Tak že to vypadá že jsme měli stejný plán ve stejnou dobu" uchechtl se Jerome a podíval se na mě. Já přikývla a pousmála se." Sázka asi pádá co?" zeptala jsem se. "Asi jo. Teď je hlavní, aby jsme se dostali ven" řekl Jerome a já souhlasně přikývla hlavou." Víš kudy máme jít nebo si stejně jako já sázel na svůj orientační smysl?" zeptala jsem se ho spíš ze srandy." Já naštěstí vím kudy" Ujistil mě Jerome a vydal se dál po čtyřech šachtou do neznáma a já hned za ním.

Uviděla jsem světlo a hned zrychlila tempo. Jerome se usmál a taky zrychlil. Stačilo jen, aby Jerome vykopnul šachtu a byli jsme venku. Jerome ji vykopnul a vylezl. Já hned po něm. Pořádně jsem se nadechla čerstvého vzduchu. "Přesně takhle voní svoboda" řekla jsem nahlas a musela jsem se protáhnout, protože z toho lezení po čtyřech mě bolely záda. "Tak, co máš teď v plánu?" zeptala jsem se ho." To ještě uvidíš" Pověděl a já se na něj nechápavě podívala." Změna plánu, princezno" řekl a začal se šíleně smát. Pak jsem ucítila, jak jsem dostala něčím tvrdým do hlavy a omdlela jsem Jeromovi do náruče. Pak už byla jen tma...