Property of Psycho [Jerome Valeska]

Prolog

Můj křik byl slyšet přes celý Arkaham. Určitě by budil mrtvé stejně dobře jako Hugo Strange. "Prosím nechte mě" žadonila jsem strážné kteří mě táhli do mé nové cely. (Zabila jsem rodiče, ale to bylo v obraně. Byli opilí a chtěli mě zmlátit). Mé světle růžové šaty byly už mokré od slz, kterých bylo víc než dost. Brečela jsem, křičela a trhala sebou, jak nejvíc jsem mohla, ale se strážnými to vůbec nic neudělalo." Pusť te mě!" křičela jsem kolem sebe a snažila se utéct než skončím v Arkahamu na několik let. Když jsme byli před společenskou místnosti tak se na mě všichni dívali. Ani se nedivím, když jsem byla tak hysterická, ale co mi vrtalo hlavou byl zrzek, který se neotočil. Docela mě překvapilo, že jediného jeho nezajímá brajgl, co momentálně dělám. A také mě zajímalo, jak vypadá, protože moc zrzků jsem ještě neviděla. Najednou jsem uviděla svého strejdu. Chtěla jsem se za ním hned rozběhnout , ale stražní by mě určitě nepustili. Začala jsem sebou ještě víc trhat a křičet. V jedné chvíli, kdy se strážní zadívali s udívem na mého strejdu jsem se jim vysmekla a jednomu z nich vrazila. Ten sykl bolestí a praštil mě na oplátku. Taky jsem sykla bolestí a začala ještě víc křičet a potom se svím krvavím nosem spadla na zem. Druhý strážný mě chytil a já začala kopat kolem sebe, křičet a brečet jak nejvíc jsem mohla. V té chvíli přišel můj strejda." Gordone okamžitě si ji uklidněte" řekl mu strážný a ve chvíli, kdy řekl jméno mého strejdy se ten zrzek otočil a podíval se na nás. Na tváři měl děsivý úměv a Gordon když ho uviděl tak úpně zkameněl. Nechápala jsem, co se děje, ale pořád jsem pokračovala v tom, co předtím. Pak mi ten zrzek pohlédl do očí a já se úplně zastavila. Přestala jsem se úpně bránit. Nevím, co se to se mnou stalo. Připadala jsem si jako omámená, ale jedno vím jistě. Byla to chyba, protože v tu chvíli mi strážní píchli uspávací injekci a já se vydala do říše snů.