Property of Psycho [Jerome Valeska]

Opilá pravda

Ležela jsem na posteli zachumlaná mezi polštáři a přemýšlela nad svojí budoucností. Jestli dnes večer někoho zabiju půjdu jistě do Arkhamu. A jestli nikoho nezabiju je tu možnost, že se Jerome pokusí zabít mě.
Z mého ústavičného přemýšlení nad tímto tématem mě vyrušilo slabé zaklepání. Než jsem stihla jakkoliv odpovědět zrzavá postava vešla do dveří a následně se opřela jedním ramenem o futra dveří. "Doufám, že nespíš, protože by ti utekla velká zábava." Řekl s úsměvem Jerome a já se mezitím vyhrabala z polštářů. "Nespím, ale ráda bych." Odpověděla jsem a protáhla se.
"Vyspíš se potom, ale teď se připrav na nejlepší večer svého života." Řekl Jerome radostně a vzápětí odešel. Pomalu jsem vstala z postele a povzdychla si. Je to tady. Noc, která mě může od základů změnit. Hlavně z toho nesmím šílet, nebo se ze mě stane Jerome v ženském podání. Panebože jen to ne!
"Mayo?!Co ti tak trvá?" Zavolal na mě Jerome, čímž mě dnes už po druhé vyrušil z přemýšlení. Ani jsem mu neodpověděla a rovnou šla za ním. Jen co jsem našla Jeroma, oblékla si mikinu a obula boty jsme vyrazili do temného Gothamského parku.

Překročila jsem "práh" noční ulice a vešla hned po Jeromovi do parku. Jerome se zhluboka nadechnul a zvednul ruce, jako by si hrál na boha. "Cítíš to? Tu krásnou vůni nočního Gothamu? To šílenství tohoto města?" Zeptal se. Též jsem se zhluboka nadechla a necítila nic jiného než typický Gothamský kouř. Mohlo mi být jasné, že mu jen zase přeskočilo a žádné šílenství cítit není, ale to bych nebyla já, abych to neskusila. Hned po mém malém "experimentu" jsem se vrátila zpět do reality a dělala, že jsem to vůbec nezkoušela. A vzhledem k tomu, že byl ke mě Jerome celou dobu zády to nebylo zrovna těžké.
Jerome udělal jeden krok v před a otočil se směrem ke mě. Zaštrachal v kapse a vytáhnul dva černé revolvery podobné těm, co používá GCPD. Jeden mi násilím vložil do ruky a druhý si nechal. "Teď už jen stačí najít tvůj cíl." Řekl s úsměvem Jerome a od někud z temnější části parku se ozval uši rvoucí křik. Jeromův úsměv se ještě rozšířil a mě z toho křiku naskočila husyna. "Moc dlouho jsme hledat nemuseli." Řekl ledabyle Jerome a rozhlédl se odkud křik pocházel. Jakmile našel ono místo obrátil svoji pozornost zpět ke mně a mně bylo jasné co po mě bude chtít. Pošle mě za tím chlapem, co mlátí tu ženskou, která mě před chvíli málem připravila o sluch a donutí mě ho poslat pryč z tohohle světa. Než stihl něco říct podívala jsem se na něj pohledem nemusíš mi to vysvětlovat je mi to jasné a on přikývnul. "Běž napřed já za chvíli příjdu." Řekl Jerome a já přikývla a dala se do kroku. To, že jsem neměla žádný plán mi zdřejmě nevadilo a šla jsem dál dokud jsem nebyla jen kousek od té hádky. Hned co si mě ten chlap všimnul odhodil zmlácenou černovlásku na zem a šel ke mě. "Ale, ale, co ty tady děláš takhle sama ? Nechceš trošku zpříjemnit večer?" Řekl slizkým hlasem muž a já se z něj oklepala. Když se začal nebezpečně rychle přibližovat vytáhla jsem z mikiny revolver od Jeroma a namířila ho na něj. Muž se zastavil a bezeslova hlasitě zapískal. V tom okamžiku jsem uslyšela rychlé kroky za mými zády. Strach mě donutil se okamžitě otočit nehledě na to, že by mě teď mohl ten první chlap napadnout ze zadu. Než na mě stihla neznámá osoba zaůtočit proletěla mu hlavou kulka z "mého" revolveru. Nestihla jsem myslet na to co bude potom. Myslela jsem jen na to, že mi jde o život a Jerome tu není. Otočila jsem se a bezrozmyslu jsem vystřelila na muže, kvůli kterému tohle všechno začalo. Muž se skácel zemi s krvavou hrudí a můžu si jen domýšlet po kolikati minutách zemřel. Hned po mé "záchrané akci" ke mně došla černovláska a bez zeptání mě objala. "Děkuju, děkuju mockr-." Černovláska nestihla doříct svoji větu, protože ji hlavou proletěla kulka. Vypískla jsem a odskočila od zdřejmě mrtvého těla, které jsem ještě předchvílí měla těsně u sebe. Do očí se mi vrhly slzy a mé tělo zachvátil šok. Uplně jiná věc je vidět vraždu z dálky a být k ní smrtelně blízko. Vyděšeně jsem se podívala na pravou stranu z které jsem cítila něčí pohled. A nestál tam nikdo jiný než vrah černovlasé dívky. Jerome. "Proč jsi to udělal?!" Vykřikla jsem se slzami v očích. "Říkali jsme snad, že půjdeme zabíjet ty vinné, ne?" Zeptal se Jerome a já přikývla. "A máš pocit, že tahle holka byla nevinná? Podívej se na ni, jak vypadá. Vsadil bych všechno na to, že byla přinejmenším šlapka." Řekl Jerome s trochu rozzuřeným pohledem a já si mezitím pořádně prohlédla černovlásku. Měla na sobě kraťoulinké červené šaty, děrované silonky, vysoké podpadky a rudou rtěnku. Když jsem si ji pořádně prohlédla musela jsem s Jeromem souhlasit.
"Uznávám asi to byla štětka, ale to nebyl důvod k tomu jí zabít." Řekla jsem pořád ještě trochu rozrušeně. "Povím ti teď jeden velmi smutný příběh o malém zrzavém chlapci a hned potom pochopíš, proč jsem ji zabil." Řekl Jerome a hodil mi ruku kolem ramen. Podle jeho a mých kroků, které směřovali zpátky do centra jsem usoudila, že se vracíme domů a tenhle hrůzný večer mám za sebou.

Jen co mi Jerome dovyprávěl jeho smutné dětství jsme přišli domů. Čekala bych, že bude smutný potom co mi tuhle hrůzu dovyprávěl, ale Jerome je prostě Jerome a jeho nálada se nějak extra nezměnila. Jen co si rozvázal boty běžel do kuchyně a já kvůli své zvědavosti hned po něm. Došla jsem do kuchyně ve chvíli, kdy zrovna Jerome vytahoval z lednice alkoholické šampaňské. "Dáš si?" Zeptal se Jerome a jé bezprodleně přikývla. Za normálních okolností bych nepila, ale jelikož mám víčitky svědomí a začínajíci depresi bude lepší alespoň na chvíli na tenhle večer zapomenout.
Jerome položil na stůl dvě plné skleničky a láhev se zbytkem alkoholu. Oba jsme si přisedli ke stolu a napili se.

O 2 hodiny později

Byla asi jedna ráno a my pořád seděli u stolu. S jednou malou vyjímkou. Na stole byly už asi dvě prázdné lahve šampaňského a u stolu dva lidi, kteří už dávno nebyly přismyslech. Ano. Byla jsem to já s Jeromem....
"Chceš říct vtip?" Zeptala jsem se a on přikývnul. "Víš proč žáby nebučí?" Zeptala jsem se a on záporně zavrtěl hlavou.
"Já taky ne." Řekla jsem a oba jsme dostali stejný záchvat smíchu, jako před pěti minutama. Po asi minutě našeho smíchu jsme se konečně uklidnili. "Víš, Mayo." Začal větu Jerome. "Když jsem tě poprvé uviděl. Chtěl jsem tě jenom využít, abych se dostal Jimbovi a následně ho mohl zabít, ale teď...." Snažil se mi to vysvětlit Jerome, ale já přestala poslouchat. Tahle věta se mi dostala do mé hlavy i přes ten alkohol a já jí nemohla dostat z hlavy. "Chtěl jsem tě jenom využít. Chtěl jsem tě jenom využít. Chtěl jsem tě jenom využít." Ozývalo se pořád v mé hlavě.

Po dlouhé době jsem zpět s dloouhou kapitolou, která má přes tisíc slov. Tak snad omluvíte, že dlouho nevyšla kapitola. Btw příští kapitola bude neobvyklá, tak se máte na co těšit 😉