Property of Psycho [Jerome Valeska]

Bude šíleně

O pár hodin později jsme s Jeromem vyšli do Gothamských ulic. Byla jsem trochu napjatá kvůli tomu, co Jerome chystá. Mám z toho docela obavy. Šli jsme vstříc ulicemi a naše jediná ochrana, aby nás nikdo nepoznal byly kapuce. Jerome určitě nebyl tolik nápadný bez svých výrazných zrzavých vlasů, ale přes to se divím, že o nás ani jeden člověk nezapochyboval. Jerome neměl zrovna svůj mluvící den, a tak jsme šli většinu času jen za zvuku aut a jiného městského dění.

Procházeli jsme zrovna jednou prázdnou uličkou, když jsem zahlédla na jedné zdi graffiti, znázorňující oči a pusu, která byla složena z citoslovce "ha". Zastavila jsem se a navázala oční kontakt s Jeromem. "Netuším jak, ale vím, že tohle souvisí s tebou" ukázala jsem na to. "Co se děje? Můžeš mi to konečně vysvětlit?" dodala jsem. "Říkal jsem ti, že pro nás chystám velké věci" zopakoval už po několikáté a já nad tím už jen protočila očima.
"Jen jse-" nedořekl větu, jelikož ho přehlušil šílený smích. Leknutím jsem sebou trhla. Ten smích byl opravdu děsivý... skoro jako ten Jeromův až na to, že tohle nebyl jenom jeden člověk. Jerome se nad tím usmál a vzal mě kolem pasu. "Pojď, rovnou ti to můžu ukázat" usmál se a já začala být nejistější o něco víc. Šli jsme pořád blíž ke skupince asi deseti podivných lidí. Lidé ve zvláštním oděvu vykřikovali, smáli se a ničili všechno kolem. Podívala jsem se vyděšeně na Jeroma a ten se usmál ještě víc. "Chaos je to, co tohle město potřebuje" šeptl. Když jsme byli už velmi blízko, tak si Jerome stáhl kapuci, aby ho poznali, a tak se taky stalo. začali vyvádět ještě víc. Došel k nim, jako jejich bůh a já jen strnule stála asi dva metry za ním. Byli jím doslova uchváceni a on si to náramně užíval. Nevěděla jsem, jak na tohle vůbec reagovat. Potom, co rozmlátili další auto basebollovou pálkou se pár z nich rozhodlo založit oheň ve dvou velkých kontejnerech. Všichni včetně Jeroma z toho měli obrovskou zábavu. Jerome se otočil směrem ke mně a podle jeho výrazu bylo poznat, jak moc je nadšený. Došel ke mně a dal mi pramínek vlasu za ucho. "Já vím, že tohle není něco, co teď dokážeš ocenit, tak mi jenom věř" řekl a dlouze mě políbil. V ten moment jsem uslyšela policejní sirény. Ihned jsme se oba vzpamatovali a rozhodli se z místa utéct. Jerome mě chytl za ruku a oba jsme běželi, co nejrychleji směrem "domů". Maniaci se rozdělili na dvě skupiny a to na ty, co se také dali na útěk a na ty, co se rozhodli GCPD jejich práci neulehčit. Náš rychlí běh doprovázel Jeromův smích a po chvíli také 2 policajti. Při našem běhu jsem si všimla minimálně dvou dalších stejných symbolů, jako předtím. Jeroma po asi 200 metrech přestalo běhání bavit a rozhodl se vytáhnou svůj revolver. Otočil se a oba je ve stálém, ale pomalejším běhu postřelil. "Divím se, že tě to nenapadlo dřív" řekla jsem a hned, co jsme zaběhli za roh, jsme se zastavili. "Už to začínám chápat" řekla jsem a on si mě opět přitáhl k sobě. "Myslíš si, že chaos stačí k tomu, aby ti tohle město podlehlo?" zeptala jsem se ho z očí do očí. "Ne. Stačí k tomu aby NÁM podlehlo" odpověděl mi.
"Tohle město je už stejně na pokraji zkázy.
A jestli jsi si všimla, tak ani tvůj strýc to nedokáže trvale zastavit. Lidi v tomto městě jsou prohnilí až do morku kostí, a když s tím nemůžeme nic udělat... tak toho musíme využít" řekl a já se musela na chvíli zamyslet.
"Jere, možná máš pravdu, ale nemyslím si, že je to tak moc jednoduchý" odpověděla jsem zamyšleně. "Těmhle lidem stačí jen malé popostrčení a všechno půjde podle plánu" namítl. "Takže se snažíš naznačit, že to, co jsme před chvílí viděli by jsi zvládl rozpoutat po celém městě?" zeptala jsem se a on přikývnul. "Jerome-" nenechal mě to doříct a skočil mi do řeči.
"Jediný, co chci slyšet je, jestli jdeš do toho se mnou" řekl důrazně. Doufám, že se moje důvěra tentokrát vyplatí. "A-ano, ale ještě pár věcí probereme.." odpověděla jsem a políbila ho. Chytli jsme se za ruce a šli konečně domů. Byla jsem trochu rozhozená, ale rozhodla jsem se mu věřit. Tohle město už na tom hůř nebude...
"Princezno, udělám z tebe královnu" řekl tiše a oba jsme se zastavili. "Ale má to jeden malinkej háček" usmál se.